82. díl Margit: O lásce a jiných běsech

Dostala jsem od milého roztomilou umělohmotnou želvičku. Předával mi ji se slovy: "My byli včera v hospodě a tam měli tyhle želvičky v pisoáru..." No, to mě teda potěšil! Naštěstí pokračoval: "... a u těch pisoárů visela cedulka: NEBERTE NÁM ŽELVIČKY Z PISOÁRŮ, STEJNÉ ALE NEPOCHCANÉ SI MŮŽETE ZAKOUPIT NA BARU... tak jsem ti jednu koupil." Vtipálek. Vysloveně se bavil mým dilematem, zda domněle pochcanou roztomilost z lásky přijmout, či nikoli. 

Ono je to s těmi závazky z lásky vůbec ošemetné. Měli jsme tuhle spor - on chtěl, abych s ním v rámci společné dovolené šla do hospody na fotbal. Fotbal mě nezajímá a vysedávání v hospodách mě nebaví. Zkoušela jsem mu to nějak vymluvit, což se nedařilo. Bylo z toho trochu dusno a pár mých uštěpačných poznámek, a když mě nakonec v pochodovém tempu vytlačil na Valdštejn, aby nám ta procházka nezabrala moc času a my stihli začátek zápasu, už jsem nevydržela. Milý nakonec moudře souhlasil s tím, že bude nejlepší se rozdělit. Já vyrazila do lesů a skal, on nejkratší cestou do hospody k obrazovce. Díky dvouhodinové procházce ve vlastním tempu ze mě vztek vyprchal a po fotbale jsme spolu v dotčené restauraci strávili hezký večer. Nějak se to partnerské vymezování musíme naučit. Já to nikdy moc neuměla, obvykle jsem ustupovala, ustupovala, až jsem bouchla nebo utekla, a on to neměl kde trénovat. Tak snad to dáme.

Velkou oblastí k trénování partnerské komunikace je sexualita. Jak si říct o to co, jak, kde, jakým způsobem, odkud a kolikrát člověk chce a nechce a jak toho druhého nezranit, neznechutit, nepohoršit, neodmítnout... to je opravdu vyšší dívčí. Stokrát můžeme žít ve společnosti, kde na porno koukají pomalu i děti, kde soulož ve filmu nepohorší ani pana faráře a kde se polonahé krásky objevují i v reklamě na čokoládu. Když dojde na otevřenou komunikaci o vlastní sexualitě, nevíme, jak na to. Jaká volit slova, výrazy, jak být "tak akorát" - ani upejpavka ani štětka, ani kurevník ani trouba. Jaké zvolit výrazivo... Jak třeba říkáte vy pánskému přirození? Penis? Pták? Čurák? Frantík? Torpédo? A tomu dámskému? Julča? Pipinka? Frnda? Kundička? Vagína? A jak říkáte koitu? Milujete se? Prcáte? Souložíte? Jdete se pomazlit? Rozdat si to? Zašukat si? Takové partnerské ladění sexuálního slovníku, to je kapitola sama pro sebe. Mluvit o sexualitě, vlastní sexualitě, je pořád trochu vošajstlich. A vyzývat k sexu a odmítat ho, to je ještě tenčí led. Kde najít to, aby to pro oba bylo akorát? Jak to máte vy? Je to pro vás obtížné? Zkousnete zuby a radši vydržíte to, o co si říká partner, předstíráte bolest hlavy, když se vám nechce, strhnete z něj trenýrky hned za dveřmi bytu, nebo vám to jde hladce a místo" "Co si dáš k večeři, zlato?" z vás stejně přirozeně vyklouzne: "Pojďme se pomilovat, zlato... a jak si to dneska rozdáme?" A nebo si to musíte vyvztekat, vykřičet nebo vybrečet, protože tomu vašemu by to nedošlo ani kdybyste si mu sedla nahá před obrazovku?

Jedna moje kamarádka se domnívala, že je frigidní. Dokonce to o sobě leta prohlašovala. Že s manželem spí tak jednou, maximálně dvakrát do roka. Že jí sex nic neříká. Pak se rozvedla a s jiným mužem se její sexualita probudila natolik, že šukaj jako veverky a po frigiditě se slehla zem. Jiná moje kamarádka tvrdí, že jí na to moc neužije, protože jí to s manželem nebaví, a po letech navádění a snahy o učení toho, jak by to chtěla, to vzdala. Když pak jde manžel na pivo a děti usnou, vytáhne z tajné skrýše robertka a užívá si po svém. Jiná moje kamarádka si pouští porno a schválně má tu stránku na homepagi, aby ji manžel našel a došlo mu, co a jak by se jí v sexu líbilo. Další nechává ostentativně stát dildo v koupelně (poté, co se obsloužila sama), když jí ten její nechce dát.

Občas na toto téma zabloudím se svými klienty a klientkami. Už jsem psala o tom, jak těm náruživějším, co chtějí zůstat věrní, ale lákají je jiné potenciální partnerky či partneři, doporučuju flirt. Flirt, který vybudí sexuální energii, ale nedojde k sexuálnímu kontaktu, který by poškodil stávající vztah, může být skvělým řešením. Když se to naučíte kočírovat, nechcete mít víc a víc a nenecháte si chtíčem vytrhnout otěže. Mluvíme i o sexu bez alkoholu a bez drog (jak víte, pracuju převážně v léčbě závislostí). O tom, jak je pro někoho těžké mít sex zastřízliva. Někdo se stydí, někdo má strach, že nepodá dostatečný výkon, někomu se jeho partner hnusí nebo ho štve nebo je od něj zraňován... pro některé lidi je skoro nepředstavitelné, že by se měli seznámit s novým potenciálním partnerem či partnerkou bez jakékoli dávky alkoholu a nejbože s nimi mít zastřízliva sex!!! A přitom střízlivé tělo mnohem lépe reaguje a prožívá, střízlivá mysl mnohem lépe vyhodnocuje, střízlivá duše mnohem snáze splývá... Často mluvíme o tom, jak sexualitu rozšířit do oblastí intimity, kterou jsme dříve se sexem spojenou neměli. Jak se svým partnerem prožívat naplněný fyzický a duševní kontakt třeba při masáži, objímání, česání či letmém pohlazení, při společném poslouchání hudby, krmení, koupání se a dalších apriori nesexuálních něžnostech vyhrazených jen pro vás dva.

A když už jsme u té sexuality, podělím se s vámi o historku, která nás nedávno tak rozesmála, že s námi málem spadl balkón - shodou okolností u toho byla i moje dcera a ta se smála asi nejvíc. Mám kočku. Černou kočku - jak jinak. A protože je černá a vypadá trochu jako černý panter, jmenuje se podle Knihy džunglí Bagheera. Jeden můj drahý kamarád špatně slyší na jedno ucho a navíc žije dost ve svém vlastním světě. Když u mě byl na návštěvě už nejméně po čtvrté od doby, kdy mám tuhle kočku, drbe to zvíře po hřbetě a povídá: "Jak že se to ta tvoje kočka jmenuje? Vagína???" No a jak pak mám mít před těma dětma nějakou autoritu.

Jak to máte s komunikací o sexu vy? Jaké oslovení vám připadá úplně nejmíň sexy? Jaký nejvíc ujetý dárek z lásky jste dostali? A jak se jmenuje vaše kočka???