89. díl Baru: Sny, senioři, sex, stud a sounáležitost

Díkybohu, že už je ten zhoubný čas prázdnin za námi. Je krásné chodit do zaměstnání, potkávat cizí podobně zkroušené lidi, nemít čas na čtení romantických knih, znovu čelit dotazům na kroužky v příštím roce, objednávat a platit obědy, připravit se na další vlnu státní prudy a testování, a oddat se nabitému diáři. Díky Bohu. To volno a možnost přemýšlení by mě mohlo stát duševní zdraví, ba i manželství.

Papinův hrnec bublá a vyrábí Znojemskou omáčku, kterou moje rodina miluje. A já se vracím z výpravy za romantickými představami. Ale není třeba se obávat, již je ta nákaza pryč. Ta zhouba, kdy jsem toužila být mladá, okouzlující a sexy jako románové hrdinky. Již jsem opět zodpovědná, vařím a plánuji. Prožila jsem pár dní na Slovensku. Střídavě s různými částmi rodiny v převážně seniorské společnosti. Protetika všeho druhu. Medikace všeho druhu. Diagnózy všeho druhu. Modrý kód. Ordinace v růžové zahradě. Doktor z hor. A Rosamund Pilcher. Tak takhle špatně napsaný příběhy už jsem neviděla léta. Možná nikdy. To se nedá ani jako zvuková kulisa. Utekla jsem tedy k literatuře. Nevím, zda jsem si polepšila.

Nabíječ. Kniha, co mě na začátku nadchla.

Caroline je pod 30, přistěhovala se do bytu, kde vedle bydlel kluk. Sexy soused, co pravidelně šukal tři různé holky a ona sledovala jejich orgasmy. Zajímavé. Tématem i způsobem psaní. Audioknihu pak čte Sára Saudková. Hmmmm. Pěkné.

On fotograf a ona bytová designérka. Ve Spojených státech standardní běžná profese. Oba špičkově úspěšní. (Jí je 26, jemu 28, to většinou berete v práci mega prachy, že.) Ne, vona nesedí za kasou v Bille, ani neučí bandu puberťáků češtinu, a ne, von nepracuje ani v korporátu ani ve Škodovce.

Pak se potkali na chodbě. Ona udělala scénu v růžové noční košilce. Nejdříve se nesnášeli. Ona mu říkala Nabíječi, on jí Kazimrdko. Jiskřilo to. Klasika. Lováč. Čtenář už ví, co musí neodvratně přijít. Několik fantastických scén plných erotického napětí. Vlastně moc dobře napsaných. Uvěřitelných. Ale pak. Amíkům asi platí od stránky a nakladatel trval na tom, že to bude dlouhý, ať si čtenář za svý prachy něco užije. Jsem na 80 % knihy (na tom jasně poznáte, že jí mám ve čtečce nebo je to audiokniha, jinak bych uvedla počet stran). Z kluka "Nabíječe" je zamilovanej uzlíček nervů. Ona mu už několik měsíců nedala. Scény jsou protrahované jak porod. Ale on jí zřejmě bude osudově milovat až do konce života. Nakonec se pomilují, ale ona se stejně neudělá. (Jak píše, "óčko" nepřijde.) On samozřejmě poznal, že ona jen předstírá (aby ne, když mu tam za stěnou dříve řval celý harém blahem, takže dobře ví, jak má "óčko" vypadat) a rozhodl si s ní o tom promluvit. (Letěl kvůli tomu dřívějším letem první třídou z Evropy, chudák. Znáte někoho takovýho, proboha? Teda nemyslím někoho, kdo létá první třídou. I když ani takového člověka osobně neznám.)

Už jsem si na několika místech přála, aby zasáhla nějaká tragédie, spadlo s nimi letadlo nebo se jeden z nich utopil v moři! Kam sem dala voči. Pravda, ty erotické scény, to bylo krmení. Ale ... teď přemýšlím, zda knihu doposlechnout anebo se na ní s hrdostí vy ... víte co.

Balamutění pohádkami. Fůůůj.

Tak třeba ta o Popelce. Na tu mám taky pifku. Zanedbaná, špinavá a určitě od dobytka nevoněla. Dobře sehnala si dobrý hadry a omylem/ náhodou se dostala na VIP akci. Dobře, všiml si jí princ a něco zajiskřilo. Ale vážně si myslíte, že dnes by nějaký muž obcházel bytovky s botou? Možná by za ní vyběhl ze sálu, kdyby bylo poblouznění opravdu velké a testosteron s ním cloumal. Možná by si všiml ztracené boty. (I když tady už pochybuju. Muži nebývají všímaví k detailům.) Ale pak? Pak by si možná postěžoval kamarádům. Pustil si doma porno (v lepším případě) nebo nějakou fantasy game (v horším případě) a slastně by zapomněl. Rozhodně by kvůli jednomu tanci někde nelítal, nevěřil na malou pravděpodobnost setkání, nezasvětil tomu svůj život, nepátral. Šel by prostě v pondělí do práce (teda vládnout) jako Vy a já.

Popelka by doma řvala, že na něj nemá číslo. Možná by ho sehnala přes kámošky (od séger těžko). Možná by mu napsala sms a čekala, jestli se ozve. Ale von by už nevěděl, která to byla, a vlastně by tomu nepřikládal žádný velký význam. Tak ona by napsala ještě jednu vyzývavou a tajemnou sms. Asi nějaká hysterka. Pomyslel si on. Byl by rád, že ples je za ním, protože tanec je něco, co nesnáší a je k tomu pouze nucen konvencemi.

Trochu mi spravila náladu spisovatelka Elena Ferrante a její/naše temné stránky duše. Geniální přítelkyně jsem přečetla už dávno. A letos zbytek jejích knih. Nejlepší byly Prolhaný život dospělých a Temná dcera. Každá z nás je někdy někde uvnitř zákeřná závistivá svině. Jupííí. Po její knize je mi tedy často až fyzicky špatně. Ale je geniální. A vidí až na nejtemnější dno duše. A vyhmátne to. To, že závidíme. To, že si neodpustíme dloubnutí či klevetění. To, že za našimi humanistickými fasádami je vždycky nějaké temné tajemství a k tomu nás to táhne. A píše jako Bůh. Nedivím se, že sbírá ocenění. A nikdo neví, kdo to vlastně je. No, rozhodně to není chlap, na to bych přísahala.

Závěrem: Hlavně, hlavně, se nedívejte na film Hirošima, má láska. 1959, ČSFD 82%, opravdové umění, filmová báseň. Můj pokus zabavit se něčím opravdu kvalitním. I Jung v té své zatracené knize o tomhle filmu píše. O touze po úplnosti. O cestě k Bytostnému Já. Milostná romance. Utrhne Vám to srdce. Jako mě. Umění. Fůůůj.

Můj poslední tip, a teď už vážně, je německý film Nikdy neodvracej zrak. (2018, ČSFD 81%, Florian Henckel von Donnersmarck, stejný režisér jako Životy těch druhých) Stále na něj myslím. Na ten film. Na to, že jsou věci mezi zemí a nebem. Někdy to jsou drobné záchvěvy, ale Vy v tu chvíli víte, že se to děje. Cítíte ten dotek, dotek kterým skrze nás promlouvá něco neuchopitelného. Děda Jung by Vám řekl, že to je kolektivní nevědomí. Někdo jiný by tvrdil, že je to zázrak nebo znamení. A někdo si toho vůbec nevšimne. Ale Vy. Vy nikdy neodvracejte zrak.

Nakonec jsem si vyšla jeden večer trochu impulsivně s Margit na Letní Letnou a ta mě zachránila z mé chandry. 

Margit mi popsala svůj předcházející týden. Óóó, drahá, jak Ti závidím. Tolik mužského zájmu. Samozřejmě bez hříchu, páč je zadaná a charakterní. Kdo umí, umí. S tím bychom my ostatní vydrželi měsíce.

Já jí popsala, co se mi zdálo, co jsem napsala a co četla. Trapný, vím. Ale mohla jsem s ní být i ve svých pochybnostech. Když jsem vykřikovala, jak jsem v prdeli a nic mi nepomáhá. A za to díky. Za Tvé objetí díky, Margit. Nakonec jsem jí ráno napsala sms:

Dekuju. A dekuju i za včerejšek. Že s Tebou můžu být doopravdy sama sebou. App. Nabíječ je debilni kniha, orgasmus se nedostavil ani po 85% knihy, už mě to neba a hrdinka je frigidní kráva!! 🤣

Takže je dobře, že teď konečně už zase nebudu mít čas na čtení a filmy. Sny si však dovolím i nadále. Sny se dějí v noci ve spánku, to mi neubírá smysluplný čas, tak to si teda dopřeju. :-)

A co jste letos o prázdninách přečetli Vy?

Jaký film Vás bytostně zasáhl?

A jak snášíte návraty z říše fantazie?

P.S. Audioknihu jsem nakonec doposlechla. Óčko zaplaťpánbůh přišlo při dobrodružství v kuchyni. Vhodné zejména pro ty, kdo rádi pečou dezerty. Nakonec, uznávám, vtipné, vlastně je to docela slušná knížka (no, slušná, spíše slušné soft porno to je :-)).