90. díl, Margit: Hurá, hurá, škola volá!

Dnes jdou děti do školy. Většina z nich tam pořádně nebyla od jara 2020. To už je skoro rok a půl. Není divu, že tedy dnešní den provází velká vlna emocí. Jaké to bude? Co tam potkám za lidi? Poznáme se ještě? Zvládnu ráno vstát? Jakým způsobem nás budou testovat - budeme se šťourat v nose, nebo zas žužlat ty hnusné tampóny a celá třída kolektivně plivat do zkumavek? Budeme muset nosit roušky celý den? Budeme mít po roce a půl zase tělák? A hudebku? Zvládnu sedět v lavici těch dlouhých pět, šest, sedm, osm hodin? Budu se soustředit na výklad živé učitelky, když u toho onlinového jsem si ještě zvládala kreslit a chatovat? Jak vydržím bez komentářů, které jsme si během online výuky posílali se spolužáky? Co budu dělat, až vyjde najevo, že jsem se celý loňský rok jen tak vezla a proplouvala? Vždyť já si z loňska proboha vůbec nic nepamatuju! Nejen z výuky, vždyť já si nevybavuju ani obličeje a jména některých spolužáků!! Vždyť já se možná i v té naší škole připomínající labyrint ztratím!!! A navíc po tom roce a kus už vůbec netuším, v čem se hodí přijít oblečená, abych nebyla za úplnou trapku!!!!!!!!

Podobné obavy slýchám nejen od vlastních dětí, ale i od svých dětských a mladistvých klientů. Vůbec jim tu situaci nezávidím. Co jsou proti tomu moje úzkosti z toho, že už si nepamatuju, co tak jídávají moje děti k svačině, jak vypadá jejich třídní učitelka a jaké je heslo do elektronické žákovské! Tyto moje drobné trable jsou vyvážené obrovskou úlevou z toho, že odpovědnost za vyváženou stravu mých dětí zase (alespoň částečně) převezme školní jídelna! Nadějí, že budou potomci mít nějaký režim, občas se převléknou z pyžama, odtrhnou se od obrazovek a MOŹNÁ si i některé ráno vyčistí zuby!!! Těšením, že zas budou ze školy nosit historky o tom, kdo co komu a s kým a ne jen opakovat hlášky přitroublých youtuberů....

A to tady vůbec nezmiňuju úzkosti pedagogů a pedagožek, kterým z loňska zbývá jistě spousta neprobrané látky, učení komplikují různá hygienická nařízení a testování, nemluvě o tom, že není vůbec jisté, jak dlouho a v jakém počtu jim žáci, žákyně, studenti a studentky všech genderů a věků budou vlastně chodit do školy a zda a kdy se budou muset opět přesunout do virtuálu. Věřím, že nějakou aktuální zprávu o stavu českého pedagožstva zas přinese brzy Barča.

Podle mého kamaráda, který se zabývá lecjakou ezoterikou a astrologií, byly letošní prázdniny (a obzvláště srpen) extrémně náročné. Vyvstávají prý karmicky hluboká témata a čistí se a přebudovávají. Moje oblíbená kartářka mluví stále o vzniku energeticky nové Země, o přelévání mužské a ženské energie mezi Lidstvem a Zemí, o tom, že začínáme žít ve světě, kde věci nám dosud známé, získávají nové významy a souvislosti. Koho vás to více zajímá, jistě najdete na internetu dosti zdrojů. Já ale v sobě a ve svém okolí opravdu vnímám, že se spousta věcí hýbe, spousta lidí přebudovává své životy z podstaty, nikoli jen formálně, tak nějak je stavějí do jiné struktury. Nechci tu zabíhat do detailů, chtěla jsem tím jen říct, že jsme si letos v létě moc neodpočinuli. I když jiná moje kamarádka zas tvrdí, že ona sama sebe každé prázdniny natolik vystresuje a uhoní vysokými požadavky na užívání si, relaxování a dovolenkování, že se jí v září vlastně uleví. Takže je otázka, zda očekávání začátku roku v plné síle, odpočatosti a těšení na nové začátky není čirá iluze.

Moc bych nám všem přála, abychom ten dnešní vstup do nového školního roku přežili bez větších trablů. Abychom obnovili stará přátelství a nastolili staré rituály - a nebo klidně navázali nová přátelství a nastolili nové rituály, ale abychom se už konečně všichni trochu zklidnili, usadili a vydechli.

Prázdniny skončily a my se s Barčou opět vracíme k pravidelnému pondělně-středečnímu střídání. Snad na to budeme mít dost sil a inspirace.

Jak jste na tom po letošních prázdninách s energií vy? Těšíte se, že začne škola? A jaké obavy trápí vaše školáky?