92. díl Margit: Sesterstvo růže

Když jsem byla malá, chtěla jsem být kluk. Lezla jsem po stromech, hrála fotbal, prala se, stavěla hrady z písku a bunkry z větví, lítala po lese a hrála si na fašisty a partyzány. Moje maminka, která nešla nenamalovaná a bez podpatků snad ani s košem, do mě hučela, že bych měla být přece víc holčička! Tak jsem to jednou zkusila. Místo tepláků jsem si oblékla bleděmodrou sukni a růžovou halenku, vytáhla jsem kočárek a do něj výjimečně místo kotěte uložila panenku v bílé zavinovačce. Prošla jsem naší pidivískou tam a zpět a na zpáteční cestě stejně zaparkovala kočár u hřiště a šla hrát s klukama fotbal, protože to byla větší zábava.

Nedávno chtěl moje máma, inspirována zřejmě psaním mým, Barčiným či mých dětí, také začít psát. Chtěla napsat povídku "Jakou bych chtěla mít dceru". Taková dcera by prý chodila elegantně oblékaná, nosila upravené vlasy a nehty a čisté boty na podpatku, nerozčilovala by se stále, neřvala na svoje děti, nebyla drzá na svoji matku, nemluvila sprostě, neprděla na veřejnosti a nepsala sprostý blog. A možná ještě něco navíc. Nakonec jí prý ale došlo, že má nejlepší dceru, jakou může mít. No, snažím se jí to věřit.

Nikdy jsem nebyla holčičkovská holčička. A když jsem to zkusila, dlouho to nevydrželo a obvykle vyznělo spíše trapně. S holkama jsem si nikdy moc nerozuměla. Připadaly mi hloupé, pomlouvačné, neupřímné. Nerozuměly matice, nelákalo je dobrodružství a mě zas nelákaly jejich hry. Dlouho, dlouho, jsem se víc pohybovala v klučičí a mužské společnosti a bylo mi tam líp. Kamarádku jsem mívala tak jednu, kluků celou partu. Až na své druhé vysoké škole jsem potkala Barču a až někdy po porodu jsem začala víc přicházet na chuť ženským přátelstvím. Stále nejsem obklopena typicky ženskou partičkou, ale mám pár přítelkyň, s nimiž je mi líp než s jakýmikoli muži. A vnímám důležitost ženské energie a ženského přátelství a společenství pro svoji pohodu, rozvoj, pro sebe samu.

Byla jsem před pár dny na víkendovém workshopu o darech naší duše a přijetí vlastní síly. Potkala jsem se tam nejen se svou sílou a svým strachem z jejího přijetí, ale i s hromadou inspirativních žen. Hodně jsme povídaly, tančily, konzumovaly zvukoterapii, stavěly konstelace (mimochodem, mě si holky často vybíraly jako postavu ztvárňující jejich sexualitu - ty mě teda rychle prokoukly), zpívaly, vykládaly karty a zase povídaly... V mnoha věcech jsme se potkaly, v některých se rozcházely, v něčem jsme jedna druhou štvaly - obvykle v tom, co na sobě samy nemáme rády. Sdílely jsme recepty i porodní historky, trable i radosti partnerství, obavy z vyjádření vlastní sexuality, obavy z vyjádření své spirituality, obavy z toho, že když budu silná, svá, jiná, zůstanu sama... Bylo to velmi silné a inspirativní setkání a závěrečná karta "Sesterstvo růže", která se mnohým vynořila při loučení z balíčku, to dokonale vystihuje. Věřím, že s některými těmi ženami se budu vídat i nadále, že si vzájemně propleteme pavučiny našich ženských kruhů a sítí, posílíme své sesterstvo růže. Potřebujeme to.

Být ženou neznamená jen chodit namalovaná a navoněná, být ženou neznamená být slabá a křehká, neznamená to ani být submisivní a poslouchat hlavu rodiny. Být ženou znamená být silná a jemná zároveň, být křehká i pevná, dávat z celého svého srdce, nechat si do svého energetického těla udělat díru každým dítětem, které přivedu na svět, nechat se těmi dětmi požrat jako pavoučaty, ale nedovolit jim, aby mě sežraly zcela. Být ženou znamená umět tančit bosá na driftujících krách i skákat nad plameny ohně. Přijmout svou sílu i svůj strach. Vyživit svého muže, svoje děti, svůj domov a přitom si nechat pro sebe dost na to, abych mohla žít, růst, kvést. Být jako růže. Skládat své okvětní plátky, jak o tom psala minule Baru, z rozmanitých složek v krásný celistvý květ. Podporovat svoje sestry a přijímat jejich podporu. Vyživovat sesterstvo růže a být jím vyživována zpět.

Krásně to pro mě vystihuje písňový text Jelenů (mírně upraveno).

Být klidná jako voda

a silná jako proud,

skála se mi poddá

a zbavím se všech pout...

Svěží jako ranní rosa

a čistá jako sníh,

když tančím po kamení bosá,

svět mám na dlaních.

Co pro vás znamená být ženou? A máte nějaké své sesterstvo růže?