15. díl Baru: Romantika drsného Severu

Jsem holka ze Severu. A holky ze Severu hodně vydržej, takže i Covid už je za mnou a návštěva rodného místa přede mnou. Dušičky, příbuzní, dědovy kulatiny. My na Severu se totiž dožíváme vysokého věku. Vzpomínky na mládí, nejstarší přátelé. Když jste tam nebyli dlouho, těšíte se jako malí. Po dvou dnech budete šťastní, že jste zase v Praze. A až Vám někdy bude připadat, že vaši rodiče jsou děsní, tak děkujte Bohu, že nemusíte poslouchat koncert na pilu... Můj otec totiž mimo jiné hraje na pilu (... a matce na nervy, v tom je virtuos).

Před odjezdem jsme se všichni doma otestovali. Muž i dcera už mají protilátky a žádný aktivní Covid ... ale možná nás sebere sociálka, dcera řvala, když jsem ji píchala do prstu: Nééé, maminko, já nechci ... neubližuj mi, já nechci .... Né né ...

Jsme tedy zdraví a je čas vyrazit po mnoha týdnech za příbuznými.

Ke kořenům. Na Sever. Sever je drsný. Za oknem jednoho bytu u nás na sídlišti obrovský nápis: "Tady bydlí láska." Na Severu nikdy nevíte, jestli je to romantický výkřik čerstvě zamilované dvojice nebo bordel. Na Severu v příhraničí. Moje mládí, kdy jsem několikrát přímo na ulici po cestě z dramaťáku dostala nabídku k sexu za 100 marek (taková stará německá měna :-)). Příležitosti jsem tehdy nevyužila a nelituji. Na výpadovkách už dneska holky nestojí, příhraniční bordely v koroně taky zejí prázdnotou.

Holky ze Severu mají své kouzlo. Zejména některé. Mám tu přítelkyně všeho druhu. Téměř ze všech jsou matky a z některých i babičky. A nejkrásnější z nich je Klára. Klára je jedna z mých nejstarších kamarádek. Poznala jsem jí, když ve 14 vtrhla do pokoje svého bratra. ... Klára je prostě sexbomba. Vždycky byla. Krasobruslení, gymnastika a lekce baletu v mládí udělaly své. Dneska samozřejmě nic z toho nedělá, ale její tělo se tváří, jako kdyby jo. Normální nespravedlnost. Klára je zdravotní sestra. Ráda dává k dobru, že když začínala v důchoďáku, připadalo jí, že bolest je výsadou stáří. Pak na porodním odrodila většinu svých kamarádek. Pak zažila intermezzo na interně, kde se mohla při infarktu potkat se svými četnými bývalými milenci. Teď dělá na odběrové stanici. Představte si, ona dokáže sbalit chlapa i v tom protikoronovým kosmickým oblečku. Tedy dámy, to je talent od Pánaboha. Co z ní mohl vidět? A stejně si s ní dal rande. A ještě o něm ví, že je negativní.

S Klárou jsme zažily nejlepší pařby. S Klárou jsme plakaly, když se rozváděla, a šla jsem jí za svědka, když si po druhé brala svého muže. Ano dvakrát. Dvakrát toho stejného. Prostě Sever. V mezidobích svobody dokázala plně využít potenciál středně velkého města. Ve vlaku sbalila průvodčího, v hospodě pingla, na rodičáku dětí ředitele školy, v autě taxikáře, na koupálku (místo které od mládí nesnáším) kohokoli. V mládí jsme byly schopny jít 8 kilometrů na diskotéku a poněkud delších osm kilometrů ve čtyři ráno zpátky. Ty vole. Osm kilometrů tam a zpět, za prvé. Za druhé: být vzhůru ještě ve čtyři ráno. Za třetí: mezi tím tančit, vypít spoustu drinků a žádný samozřejmě neplatit. Když nás to hodně bavilo, předvedly jsme nažhaveným chlápkům holčičí líbačku a pak se vypařily. Naším největším problémem byly pouze nalepovací nehty. Tehdy moderní, ale příliš dlouhé na to, abyste si s nimi rozepnuly džíny, tedy na wc zásadně ve dvou. A speciální znamení jako signál "upadl mi nehet, vytáhni lepidlo". Vteřinové lepidlo přímo na nehtové lůžko. Říkám: Drsný Sever.

Po návratu domů jsem v rámci duševní obrody otevřela starý kufry. 10 deníků starých i pětadvacet let. To jsou poklady. Co já si všechno psala. Desítky básní a spousta značek, které znamenaly "to". Jednou v roce 1993 jsme "to" údajně s Klářiným bráchou dělali 6krát. To snad ani není možný. (Mimochodem Klářin bratr má aktuálně asi 4 děti se čtyřmi různými matkami, takže to asi možný je.)

Četla jsem z deníků svém milovanému muži. Procházeli jsme starý fotky. Na kterých ještě rozhodně není on sám. Můžu vám říct rozhodně lepší než Četnický humoresky.

Kdysi na studiích nám dr. Goldmann řekl: Když je tvůj partner po 15 letech takový obtloustlý kamarád, je to v pořádku, to je šťastné manželství.

Důležité je to slovo kamarád.

Ne nepřítel.

Ne obchodní partner.

A co Vy, kdy jste naposledy otevřeli svoje mládí? Co vidíte na starých fotkách?

Co máte ve starých denících? A kdo je Vaše nejstarší kámoška? (Promiň, Kláro :-))

... a ve středu bude Margit v krizi a v pondělí zase já (ne v krizi, na blogu) ...