16. díl Margit: Krize v koroně

Je to krize - nemám nápad na blog. Nemám energii, bolí mě záda, jím po desáté večer, a dokonce piju víno a zanedbávám sex. Teda vína jsem vypila asi sedmičku za dva týdny, což jak jsem pochopila je pro většinou lidí v současnosti denní minimum pro přežití, ale já poslední roky fakt nepiju skoro vůbec - vlastně od té doby, co pracuju s lidma, kteří jsou úspěšní, bohatí, často bez viditelných problémů a chlast jim málem zničil život. A s tím sexem - dyk mě znáte... Takže jistě chápete, jak velká krize to asi je.

Chlastá teď kde kdo. Dokonce i na webu maminka.cz se objevilo, že "Člověk nežije proto, aby jedl. Jíme proto, abychom nepili víno nalačno." Což by vysvětlovalo to moje noční žraní... A na Facebooku koluje návod na výrobu organizéru činností za pomoci hřebíku, narýsovaného kruhu s výsečemi jednotlivých činností a klíče, který vám po roztočení vždy ukáže možnost "Dej si víno". StandUp komičky se předhánějí vtom, kdo toho víc vypije a Adéla Elbel mluví o "bílé dietě", kdy jíte jen bílé pečivo a pijete bílé víno.... 

Ale teď vážně - přijde vám to normální, že se pití alkoholu na denní bázi stalo takovou normou? Já se vám k něčemu přiznám - a asi vás to po minulém příspěvku příliš nepřekvapí - mně to všudypřítomné chlastání teda děsně sere. I když bych za něj jako adiktoložka měla být vděčná. S touhle kulturou budu mít práce habakuk. Jen aby mě měli ti klienti z čeho zaplatit - když jim krachnou byznysy a naspořený fufníky prolejou hrdlem, budu se muset vrátit do nějaké neziskovky!

Ba ne, psychoterapeuti budou teď potřeba nejen v léčbě závislostí - přibývá i úzkostí, depresí a dalších psychických obtíží (bodejď by ne, v tomhle marasmu) - budu bohatá. A třeba dostanu i hypotéku. Pokud teda najdu byt, který si budu moct dovolit koupit. Ale oni teď lidi budou čím dál chudší a budou byty prodávat. Mám šanci, že si koupím byt od nějakého duševně strádajícího chudáka ochlasty. No FUJ, hanba mi!

Měla bych spíš pomáhat těm, kdo jsou teď v nouzi - upéct něco bezdomovcům, darovat počítač dětem matek samoživitelek, nebo aspoň ušít nějaké roušky... Ale já tu sotva lezu a nemám sílu vůbec na nic. Prej že "krize je příležitost pro změnu". Povídali, že mu hráli! A nebo jo, změním se na ležáka a zápecníka. To leda. Ale ne, já chci tančit. Tančit mezi kapkami deště a nečekat až přestane pršet... Zatím tančím jen doma v obýváku (teda když se zrovna nebelhám po bytě jako "namrdanej kačer", jak říkával jeden můj bodrý kamarád). Dokonce se mi nedávno zdál o tančení sen!

Zdálo se mi, že ke mně přišel do terapie pár, pán byl fešák s plnovousem (takovej typ jako Vít Samek, ten záchranář, kolega bloger), paní ani nevím, taková nemastná neslaná, prostě "pani"... Paní si hrozně stěžovala, že její přítel CHODÍ TANČIT!!!   A chce, aby ona chodila tančit s ním!! A že je to hrůza a děs a to ona teda dělat ROZHODNĚ nebude! A ať si chodí sám... A on tak jen krčil rameny, že chtěl prostě s ní zažívat to, co má rád, ale že teda, když ona nechce, chodí teda tančit sám, ale že nechápe, že je stejně na něj pořád protivná. A ona, že to je přece jasný, protože on vždycky, když se v noci vrací z těch tanečních, tak těma plesovejma botama doma děsně našlape!!! A pak se zvedla a řekla, že už s ním stejně nechce být a že končí a odchází, práskla dveřma a byla fuč. A my tam s tím pánem seděli naproti sobě, oba jsme chtěli tančit a možná ještě pak něco víc, ale hlavně TANČIT a mně běželo hlavou, jestli je to etický, začít chodit tančit (a možná pak ještě něco víc) s klientem, kterej si ke mně přišel pro terapii ... Uf, nemáme to lehký, my psychoterapeuti!

Rozhodně, až tenhle bláznivej stav skončí, půjdu si někam zatančit. Klidně i bez vousáče.

A co budete dělat vy, až skončí nouzový stav? Půjdete tančit?

... tak zase ve středu a Baru už v pondělí ...