17. díl Baru: Advent v Programu

Je to tady. Předvánoční období. Ne mami, vánoční trhy opravdu nebudou. A ano, dcero má milená, Ježíšek přiletí. A ano, už mu napíšeme... Vánoční večírky... Bože smí se to ještě používat, to slovo "večírek"? Je to ilegální hned z několika důvodů: je to večer, jsou tam asi více jak dva lidi, možná se tam veřejně konzumuje a... (ani si netroufám to slovo od "A" napsat, a ne, není to aspirin, aspirin až potom).

Psaly jsme si s Margit, že si připadáme jak v oku hurikánu. Svět okolo se točí, točí a my jako ty myšky v bludišti, plníme úkoly z ledničky, vaříme, učíme vlastní děti, hlídáme resty, pracujeme on-line: Probudit, zacvičit (to je moje a díkybohu za to), probudit, nakrmit, vyčistit, najít, obléct, zapnout, rozchodit, vyladit, sledovat, pracovat, neodkládat, vyhovět, vymyslet, vykázat, zkontrolovat, nakrmit, vyvětrat, vylákat (ven), protáhnout, pochovat, políbit, nakrmit, vyčistit, vypnout...

I tak je to tady. V neděli začne Advent. Přijde. Přijde korona nekorona. Přijdou i ilegální večírky. Možná přijde i svatá Trojice (po deváté samozřejmě jen se psem).

A bude i předvánoční pečení perníčků, pekly jsme jako svobodné, pekly jsme jako vdané, pekly jsme jako těhotné, jako matky s novorozeňaty, s batolaty, pekly jsme s otci i s matkami, na koho to ten rok vyšlo, budeme péct i jako rozvedené a budeme péct i letos. Několik rodin, neděle odpoledne, těsto (skvělý recept, co dělám už 20 let a byla to jedna z mála věcí, pro kterou jsem se kdysi tajně vracela do bytu svého expartnera, ten recept tam nemohl zůstat), jednohubky, svářo. 

A taky jedna spěšl tradice. Nic pro slabé povahy. Stalo se to takto: Jsem upravená žena. Už dávno si nehty nelepím jako tehdy na Severu. Ale mám velmi sofistikovaný hedvábný zapékací lak. Velmi krásný a odolný. Mnoho let byl odolný. Až jednoho roku podlehl při hnětení 4 kilogramů těsta a tři nehýtky se nepozorovaně slouply a vpluly do hmoty. Těsto chladne. Já si manikúru doplním a vůbec mi nedošlo, co se stalo. Vykrajujeme, pečeme, zdobíme, výsledky práce si rodiny odnáší v krabičkách domů. 

Za dva dny telefonát. Baru, naše Adélka našla v perníčku nehet. 

Fůůůj, krve by se ve mně nedořezal. Ježiš, to je ekl. Ale nedalo mi to. Adélko, tak to jsi šťastná výherkyně. Kdo najde v perníčku nehet, ten si zaslouží speciální prémii. Je to šťastné znamení a malý dárek Tě nemine. V následujících týdnech tu historku slyšeli všichni. Já bych nejradši chodila kanálama. A od těch dob děti v našich spřízněných rodinách trvají na tom, že perníčky jedině s hledačkou prémiového nehtu.

A tak se těším na pečení perníků (snad někdo přijde, nehet bude), Ježíškovi už jsem napsala, dopisy z balkónu si odnesl. Tak uvidíme.

Mimochodem Ježíšek k nám přichází taky tradičně.

Dcera 1-3 roky: Klídek. Po večeři mytí ručiček. Po návratu z koupelny pod stromečkem dárky.

Dcera 4 roky: Kromě mytí ručiček ještě pouštění lodiček v umyvadle. Po návratu z koupelny pod stromečkem dárky.

Dcera 5 let: Stědrovečerní večeře. Sklízíme ze stolu. Tak abychom vynesli odpadky. Holky, já nemůžu, teď strašně potřebuju na záchod. Tak jdeme jen my holky. Návrat. V obýváku dárky. Tati, ty jsi nic neslyšel? Ne? Ne, já byl celou dobu na záchodě.

Dcera 6 let: Mami, měli bychom si ty nejdražší dárky pošetřit a napsat si Ježíškovi, ten je nemusí kupovat. Jak ekonomické. Mami, není to divný, že táta zase potřeboval na záchod? Příští rok vynášíme odpadky všichni.

Dcera 7 let: Tak letos všichni s odpadky. Návrat domů. Pod stromečkem nic. Ale dárky jsou na balkóně. Ježíšek tam nechal cedulku, že bylo zavřené okno, nemohl dovnitř, tak nechal dárky na balkóně. Dcera má obrovskou radost, že má fyzický důkaz, že Ježíšek existuje. Holky ze třídy už to začaly zpochybňovat.

Dcera 8 let: Jak nám Ježíšek odnese dárky na Bali? Mám si brát prázdný kufr s sebou? Opravdu si přeje pod palmou najít to obrovské lego?!?

Dcera 9 let: Kvůli kočce máme zasíťovaný balkon. Sakra. ... a mami, jak tam teda Ježíšek prostrká ty dárky? ... Mám měsíc na vymyšlení vánočního zázraku ....

P.S. Moje kamarádka Julie se čtyřmi dětmi, mimochodem pojmenovanými podle abecedy Adélka, Bonifác, Cecilka a David (před tím, než jsem ji poznala, jsem si myslela, že se to dělá jen u psů) již má všechny "d" pořízené a zabalené již v srpnu. A nyní si začne užívat adventní pohody. S vánočními večírky to letos moc nevypadá. Snad jen underground.

Jaký je Váš vánoční zázrak? A máte rádi Advent?