18. díl Margit: Vůně a smrady života

Jak už psala Barunka, začne nám za chvíli advent. Blíží se vánoce a s nimi doba úklidu, nakupování či vyrábění dárků, pečení cukroví, vázání a zdobení adventních věnců, pro někoho doba svařáků... Každopádně doba vůní. Vůní typických pro vánoce. Já se na výměnu podzimní výzdoby za tu předvánoční, zimní, chystám tenhle víkend. A už se na ty vůně těším.

Vůně jehličnatých větví, které budu přivazovat na slaměnou konstrukci věnce, a které mi zas popíchají ruce, jako každý rok... Vůně nábojů do tavné pistole, kterou budu na ten věnec připevňovat ozdoby. Vůně esenciálních olejů, které budu přidávat do solí a olejíčků pro své kamarádky. Vůně rozpouštěného vosku, ze kterého budeme s dětma vyrábět svíčky pro babičky. Vůně balicího papíru. Vůně prskavek. Vůně perníkového koření. Vůně pečeného cukroví. I nějaký ten voňavý svařák (i když možná nealkoholický) si určitě uvařím... Obzvlášť, když letos nebudou ty vánoční trhy.

Máme tu ale i smrady vánoc. Smrad spáleného cukroví - ten je v mé domácnosti každoroční součástí vánočních příprav. Smrad hořícího adventního věnce - ten jsme zatím naštěstí zažili jen jednou. Smrad páleného oleje - tím si ozvláštňuji domácnost nejen v době vánoční. A nesmíme zapomínat ani na smrady tělesné... Ať už ty, co vylučují naše potní žlázy v přetopených místnostech (třeba to, co se line z mých puberťáků je fakt lahůdka - ještě že je miluju a můj limbický mozek si pamatuje, jak voněli jako miminka!), nebo ty, co z nás v plynném skupenství unikají poté, co se napereme nesourodými vánočními dobrotami...

To všechno k vánocům patří. Alespoň k těm mým.

Je zajímavé, jak vůně a pachy dokáží fixovat vzpomínky. Taky to tak máte, že někdy někde něco ucítíte a okamžitě vás to přenese do situace, místa a času, které k té vůni patří? Vůně dětství... Vyrůstala jsem na vesnici - zápachu z kravína jsme tenkrát z legrace říkali "vůně domova". Dneska to tak ale mám - zápach hnoje mi vyvolá nostalgické vzpomínky na dětství na vsi.

I my lidi máme každý svoje vůně. A třeba partneři by si rozhodně měli vonět! Jsou na to dokonce i výzkumy - že partneři, kteří si voní, mají opačné imunitní systémy a tudíž větší šanci, že jejich potomstvo bude imunitně silné. Třeba od tý doby, co nebydlím se svým bývalým mužem, mi jeho domácnost smrdí. Asi proto, že už tam nejsou ty moje pachy... Jen pozor, hormonální antikoncepce prý u žen tuhle schopnost dokáže obrátit naruby a začnou jí vonět naprosto nevhodní partneři. Co to dělá s mužskejma teda nevím. Nedávno jsem ale rozebírala s jedním mužem ženské vůně. Jak se má postavit k tomu, že mu partnerka (a nebyla jsem to já - to bych si s ním o tom asi takhle v klidu nepovídala) nevoní "tam dole". Všude jinde mu voní, ale její frnda mu smrdí (on to řekl kulantněji, ale já to píšu takhle, abychom si rozuměly). No to mi teda holky poraďte, jak tohle konstruktivně partnersky vykomunikovat. A co se s tím dá dělat? Vím, že chlapi se kvůli tomu cpou celerem, aby voněli, ale co funguje na změnu vůně a chuti nám, teda fakt nevím. Já mu pro jistotu poradila, ať to tý svojí v žádným případě neříká!!! Ať si to zkusí třeba nějak spojit s příjemnými zážitky s tou partnerkou. Jako já, když smradům ze spálenýho cukroví říkám vůně vánoc. Ale když jí miluje, musí se naučit milovat její vůně i smrady.

Ach jo, původně jsem chtěla psát o předvánočním chystání a navázat na Barunčino vyprávění o tradičním pečení perníčků u ní doma. Chtěla jsem vám vyprávět o tom, jak báječně antikoncepčně na mě, která vždycky chtěla hodně dětí, působí setkání s Juliinou rodinou. Chtěla jsem Barunčinu historku o zapečeném nehtu (vážně se to stalo, nekecá, já byla u toho!) trumfnout borůvkovými knedlíky mé babičky - babička do nich tenkrát místo borůvek zavařila zaječí bobky, protože si nasbírané borůvky odložila do mechu a díky své krátkozrakosti sesbírala pak i s bobkama; u toho jsem teda nebyla, ale vyprávěla mi to sama babička). Chtěla jsem vám psát o tom, jak skvělé je mít kamarádku, která každý rok zadělá hromadu perníkového těsta a pozve si domů bandu lidí a malých lidí (vás a vaše děti included). Chtěla jsem sebe i vás tak nějak předvánočně naladit (i když je pro mě osobně čím dál důležitější Slunovrat než vánoce - ale o tom jindy). A zas je to o sexu. Já se z toho picnu!

No nic, když už tam teda jsme, uzavřu to jedním reklamním sdělením. Existují bylinné vložky. Dodávají energii, čistí, léčí a voní. Jsou úžasné. Velmi specificky voní. Směsí bylin. Někdo by možná řekl, že voní až smrdí. Ale já, vždycky když tu vložku mám (jmenuje se Energie života a dozvěděla jsem o ní samozřejmě od Baru, která je dycky ve všem napřed), připadám si, že voním jako mongolská step. A to mi přijde děsně tajnosnubný a sexy. Asi dám nějakou tomu chlapovi pro jeho partnerku... Aby mu voněla. Dálkama a dobrodružstvím. A aby jí to pak chtěl dělat pusou. Protože jak řekl kdysi Jan Saudek, známý fotograf, prasák a milovník žen - muži, kteří nechtějí ženám poskytovat cunnilingus, by se měli veřejně popravovat. 

A co vy, jak to máte se smrady a vůněmi vašeho života? A co veřejné popravy?