2. díl A dál? Program na ochranu svědků

A jak to bylo dál?

Takže teď jste si jako řekli, že jako dobrý, konec dobrý, všechno dobrý, hezkej trip, ale já patřím domů... Celá ta povídka je jenom freudovská sublimace, že jsem si v tom Brně nic neužila. No tak já chci vždycky vědět, jak to bylo dál.

Co se stalo?

Byly ty holky slavný?

Natočily film a Vojtou Dykem v hlavní roli?

Saunéra. Samozřejmě.

Na Alexovi se nemůžeme shodnout. Jsme asi každá viděla něco jiného.

A co Covid? Jo jo, ten je tu pořád. A v karanténě je kde kdo.

A Alex? To teda netuším, ale myslím, že hledá nějaký terapeutický výcvik. Bude z něj dobrej terapeut až vyroste a určitě se bude držet etických norem. Alex není žádný prase.

A Margita? Dost jsem jí urvala tím, kolik jsem jí donutila napsat stránek. Musím si jí šetřit. Určitě ale už kontaktovala pár umělecky akčních lidí a jestli ta povídka někde vyjde, bude to její zásluha. Ale nebojte, taky Vám napíše.

A já? Dala jsem tu povídku přečíst svýmu muži.

Tu povídku jsem poslala několika ženám mého života.

Se slovy: Tahle povídka, to je můj dárek. Pro dobu nouzovýho stavu.

Nesmíme zpívat, tak alespoň něco.

Já jí poslala dokonce i mámě.

Několik žen mi odepsalo:

"Brno, sauna, kunsthistorik ... to je ale můj příběh!"

"Ježiš, to jsem ráda, že nejsem jediná, kdo se zamilovává do mladších chlapů!"

"Závist, závist. Příště klidně prodám ledvinu, abych mohla jet s vámi."

"Tak tohle jsem zažila před 36 lety a sbírala jsem se z toho půl roku."

"Holky, to je štěstí, že se máte."

Je evidentní, že v tom nejsme samy.

Někdy nestačí nelhat. Někdy se musí říkat pravda. (Teda za mě: říkat vlídně.)

Jedna moje dobrá kamarádka mi řekla, když jsem jí kdysi vyprávěla, jak se mi líbí jeden student na hodinách a jak je ve svém věku moudrý a okouzlující ... (asi si teď myslíte, že jsem na zajíčky, jo a asi to tak je, prostě se mi líbí mladý chytrý pěkný kluci, no jéjé, komu ne, kecá).

A ona říká: "Jé, Baru, a už jsi to vyprávěla svému muži?"

To já bych to tomu svému vyprávěla hned. (svému muži, se kterým má mimo jiné čtyři děti). A tajemně se u toho usmála.

A mě zatrnulo. Takovýhle historky já domů nenosím. Konfliktní historky. Veliká chyba. Veliká chyba.

No tak jsem povídku dala přečíst svému muži.

Jasně. Naštvala jsem svého muže.

Zaplať Pánbůh.

Nejdříve klid a jestli ho miluju.

A pak si vzal prášek na hlavu...

A ve 3.30 se začal oblíkat a já pochopila, že je zle ...

Byl hrozně naštvanej, že je ten hodnej, že je ten blbec doma s dítětem ...

Pohádali jsme se. Mluvili jsme.

Plakali jsme. (Blbost. Já sem plakala. Jak už víte, já pláču často.)

A pak se milovali. A další den znovu. A bylo to fakt skvělý.

Rozhodně jsme tím zvýšili naše rodinné skóre. Až jsem se začala bát, abychom se moc neodbrzdili. Jediná obava naší dcery totiž je, aby už neměla žádný další sourozence. Kočka jí momentálně stačí.

Ha, tak tak teď bude vykázána z ložnice.

A hurá. Konec "Hitlerových prdů". Víte, co jsou "Hitlerovy prdy"?

To jsou pořady, co si večer před spaním pouští můj muž. Hitlerovy ženy, Hitlerovy vozy, Hitlerova strava .... Prosim vás, můj muž není žádný nacista. To jsou dokumenty na Primě. Asi to lidi zajímá, protože jsem netušila, kolik se toho dá o tom dávno mrtvým náckovi natočit. Záruka je, že usnete do 10 minut. Teda můj drahý muž. Já se na to pak dívám, lezou mi oči z důlků ... no tak přepnu na Četnický humoresky a u toho blaženě usnu já.

A za to se trochu stydím, páč většina mých známých ani nemá televizi, a já v ložnici!!!! (Fůůůůj.) Neodpovídá to Feng Shuj a určitě je to nezdravý. Margita nemá televizi v ložnici nikdy. Nikdy. Jo a většinu těch cizích slov (jako Feng Shuj) si teda vyhledávám, páč nevím, zda to píšu správně, nemám žádný dys (to bych poznala), ani asi nejsem úplně blbá (myslím), ale těch cizích slov je moc a po čtyřítce to šlo s mojí pamětí fakt dolu. Ale to je vaše štěstí, páč teď si věci píšu a můžu je posdílet.

Ale zpátky. Můj muž mě objímal a já plakala.

Já jsem si připadala taková spolehlivá a funkční, něco jako pračka Gorenje, chápeš?

Já plánuju, všechno plánuju, na všechno mám inteligentní a funkční řešení.

Plánuju, kdy budu odpočívat, aktuálně poslední týden v říjnu a pak 14 dní, možná 3 týdny kolem Vánoc.

Byla jsem pyšná na to, jak si dokážu vše poladit.

Dobrý rodič, milá žena, dcera, co vyslechne svou matku ...

Spolupracovník, co dodrží termíny, radost každého zaměstnavatele ...

Kurva kurva kurva

... no možná chci být trochu kurva ...

Jak mě se ulevilo.

Takže jasný. To to bude ta krize středního věku.

A tak jsem zahájila lekce otevřenosti:

Nejradši bych hned ráno řekla na katedře:

1) Nerada čtu odborné knihy, většinou mě vůbec nebaví a někdy čtu jen začátky.

2) Neumím vůbec tak dobře anglicky jak tady už 15 let předstírám.

3) Fakt blbě platíte a stát by se za to měl stydět.

... trochu mě napadá, že bych se takhle mohla stát dobrou ministryní školství

Mámě chci říct:

• Mami, miluju Tě.
• Mluv se svými kamarádkami. Řekni jim, jak se doopravdy máš.
• Já potřebuju mámu. Silnou, krásnou, laskavou mámu, a to jsi ty.
• Nepřestávej běhat. Obdivuju tě, že běháš po šedesátce. Kdo to má?
• A táta? Jednej za sebe. Starej se dobře o sebe. A jestli ho miluješ, tak mu to řekni ale nedovol mu s sebou vláčet.
• Mám tě ráda a budu teď míň na telefonu.

Dceři chci říct:

• Miluju Tě nade vše, ale nedovolím Ti být spratek!
• Spi ve své posteli a nauč se si česat vlasy!

Mladým holkám chci říct (a mé dceři až trochu doroste):

• Všeho s mírou. (Nebo s Laďou?)
• Když vám chlap začne vyprávět o své terapii, nebalí vás ... nechce vás ... pryč od něj.
• Nikoho nezachraňuj.
• Terapie a psychiatrické diagnózy jsou intimní téma, to se nevyřvává do světa, ne proto, že by to byla ostuda, ale protože si můžeš prostě ublížit a ty na sebe dávej pozor.
• Většina lidí nemá žádnou psychickou diagnózu, je to prostě život. Některá období jsou složitá. Ne všechno musí mít nálepku. Lidi nejsou stroje. A to Vám říká profesionální diagnostik.
• Hodný chlapy jsou dobrý chlapy, ale musej mít slušný péro a umět ho použít. Nečekejte olympiádu, ale slušnej okresní přebor. No, oni olympionici jdou taky brzo do penze (teda některý gymnasti přestoupí k cirkusu ... ale nevím, zda je to lákavá představa ...).

Tátovi chci říct:

• Jsi ohromně inspirativní. Píšeš vtipný texty k písničkám a chtěla bych mít koule na to, dělat tvý výtvarný experimenty.
• Nechovej se jako sobec.
• Zvlášť jestli mámu miluješ, a o tom já nepochybuju, protože je to ta překrásná holka, kterou vídám na fotkách ze svatby, a tys měl fakt štěstí, žes jí zbouchnul.Jednak, že jsem se narodila já a jednak proto, že je s Tebou celej život. A žije s tebou tvoje sny.

• A držím ti palce, ty víš v čem.

Mužovi jsem už řekla:

• Že se mi fakt líbí, je to krásnej chlap a hrozně mi lichotí, když Helga říká, že je fešák. Helga je Margitina máma a má vkus.
• A že mě sere, když sedí v křesle a hodiny kouká na to, jak někdo pokresluje modely tanků na youtube, to je prostě strašný, můj muž není žádnej důchoda.
• A že ho miluju.
• A ať si nepěstuje starý křivdy.
• A že se mnou musí mluvit, musí!
• A že se mi líbí, když mi říká krásko (protože si moc krásná nepřipadám, vždycky jsem byla chytrá, ale nikdy tak krásná jako máma, jsem holt spíš po tátovi). Objektivita je jedna věc, ale druhá je, že každá chce, aby jí někdo říkal "krásko".

A sobě jsem řekla:

To nemiluješ jeho, toho zajíčka, se kterým se ti nedostává slov.

To miluješ ten obraz sebe v jeho očích.

To miluješ. Ten pocit svobody, tu volnost a krásu plynutí.

Ty možnosti, to nespoutání, to dítě v sobě hrající si a smějící se ...

Jedinou láskou svého života musíš být ty sama.

To je základ.

... jo vidíte, typický kecy, krize středního věku, je to tady...

Hypotéka, obědy, očkování, kroužky, práce, výkony, výkazy, obezita, dovolená ...

(Mimochodem: Dovolená. To žijete, když vám to někdo dovolí. Když si to sami sobě dovolíte. Bléééééé )

Hele, je to trapný, ale je to tak.

Já jsem trapná.

A budu trapná i dál, to se těšte.

Co komu chcete říct Vy?