3.díl Už se to šíří. Program na ochranu svědků.

Tak dneska: Předně mi došlo, že "ta povídka" by měla být přísně nepřístupná až do 40. Prostě klan. Holky. Nikdo pod 40 tomu neporozumí.Budou si o nás myslet, že jsme báby, co jim ujíždí vlak.Jsme. Ale zatím to není úplně vidět. Tajme to, co to jde.

Dnes přišlo:

Barčo, díky se sdílení, tuhle povídku by mělo mít město Brno na svým webu jako reklamu! Poučné. Jo a ten gender, to ještě probereme!

Drahá moje kamarádko s nejvyšším titulem.

Díky ti za ten gender. Za to že kopeš za to, aby se v těch všech knihách o školách psalo učitelky a učitelé! Je to strašně důležitý. Já si s toho dělám legraci, protože se s tím nějak vyrovnávám, protože v to nejsem vychovaná, ale je to strašně, strašně důležitý!!! A mimochodem, poslední kniha o Učitelském vyhoření od tvýho týmu je skvělá a bude ji číst spousta lidí a spoustě lidí uleví. A křest bude. I za Covidu bude!

Btw: Na web Brna? Ježíši, chudák Alex. Ale určitě by mu to pomohlo splnit jeho sen o pyramidě. Bacha na to, co i přeješ, mohlo by se Ti to splnit.

Milá Barunko a Margitko.

Dnes na gynekologicko-porodnickém oddělení vytištěno, pacienti čekají, holky nejspíš hltají Vaše řádky. A Barunko, kde jsi vzala, že nejsi krásná po mamce. Jsi moc krásná a s tou největší upřímností musím přiznat, že jsi krásnější a krásnější. Holt někomu ta třicítka...kecám čtyřicítka vážně sekne. Jen mám obavy, že v padesáti budeš ještě hezčí. I když obavy ... vlastně je dobré mít krásné kamarádky, tak jen tak dál.

Holky, z toho bude ještě průser ... už se to šíří .... i po severních Čechách.

A u nás doma?

Je prvního října. Dítě s karanténě. Dnes ÚVN, Covid odběry.

Můj muž: To už je prvního října? To bychom měli zavolat babičkám a dědečkům.

Dcera: To už jsou dušičky?  

Ne, den seniorů.

Cvičím. Cvičím 40 minut, to je teda standard. Počítám si.

1,2,3,4,5,6,7,8,9,10 ...

10,9,8,7,6,5,4,3,2,1 ...

Výdrž

1,2,3,4,5,6,7,8,9,10 ...

10,9,4,3,2,1 ...

Už blbnu ... už neudržím ani číselnou řadu .... co mi to moje tělo říká?

Taky si někdy v životě počítáte?

Tak, abyste to vydržely?

Řeknu vám tajemství. Je to trochu bizár. Ještě nikdy nikomu jsem to neřekla.

Prkno na 60 vteřin (cvik, pro nezasvěcené, ale měli byste se sebou něco dělat!)

vám vyjde přesně na 3 otčenáše. (Můžete to mít sfouknutý najednou, péči o tělo i o ducha.) Promiňte všichni praktikující s katolickou výchovou. I my ostatní vám Boha trochu krademe. Říkáme mu různě.

A modlíme se kdykoli. I při cvičení. A hlavně, když se nám něco nedaří unést. Když se bojíme. Když naši blízcí trpí. Když máme strach, aby netrpěli. Když naši rodiče stárnou. Když umírají.

Včera jsem potkala skvělou úču.

Gábina, co řídí školku na venkově a mezi tím jí umírá táta někde v horách. A ona je tak statečná. Tak profesionální. Tak pečuje o autistickýho kluka, co se nesmí říkat, že je autista. Tohle by měl vidět Plaga. Jak mluví o přijetí, o tom, jak hledá cesty i odbornou pomoc. Jak podporuje svoje lidi (paní učitelky), aby to vydržely. Jak vidí šťastný krásný dítě, který se točí .... točí .... točí .... Zatímco by mělo cvičit grafomotoriku, grafomotoriku, grafomotoriku ... S takovými lidmi v terénu má celá ta inkluze smysl.

Moc na ní myslím. I můj táta má před sebou těžký vyšetření. Gábina řekla: Musím se připravit. Bude to změna. Ať to dopadne, jak to dopadne. Gábina ví, že to asi nedopadne dobře. Jeden otčenáš je za ní.

Holky, musím do práce, volala kriminálka, jeden náš žák je pohřešovaný ...

Chudák jeho máma.

Do prdele.

Za co se modlíte Vy? A kdy?

... tak zase zítra ....