32. díl Margit: Sex, myši a rokenrol

Rok 2021 se nám pomalu rozbíhá. Nechci to zakřiknout, ale zatím žádná katastrofa na obzoru, jen takový ten náš už obvyklý marasmus - spousty mrtvých, přeplněné nemocnice i márnice, neschopní politici u moci, dohady o tom, zda je horší nechat se očkovat nebo promořit, zákaz vycházení, zavřené hospody, divadla i sauny... ale jinak klid a pohoda. Počátkem roku jsem podnikla kamarádský (teda asi kamarádský, kdo se v tom má vyznat, když se to pohybuje furt na takové hraně) na Křivoštejn a vzpomínala na mládí. Na naše hraní, na sexuální úlety v okolních lesích a loukách... Ach to byla romantika! Jo, vy nevíte, co je Křivoštejn - to jsme kdysi dávno hráli jedno léto Noc na Karlštejně, ale nehráli jsme ji na Karlštejně, ale na Křivoklátě. Celá akce tedy dostala krycí název Křivoštejn. Hrál s námi i mladincí a úplně neznámí Vojta Dyk a Lenka Zahradnická (nebo spíše my s nimi). Vojta byl už tenkrát k sežrání, ale přišel nám tak STRAŠNĚ MLADIČKÝ, že skutečnost, že se nakonec oženil se ženskou, která je jen o dva roky mladší než já, mi dlouho přišla absurdní. Vojta byl pro nás tenkrát jen na koukání.  Byli tam však jiní, kteří už měli přiměřený věk a podobné zájmy... A protože jsme byli mladí a neklidní a spali ve společné noclehárně v tělocvičně blízké školy, souložili jsme, kde se dalo. Obvykle v lese cestou z hradu ke škole. Letos jsem hledala tu vyhlídku, kde se to tenkrát dělo a vůbec jsem to netrefila (prý) - no jo, tenkrát byla tma! Jooo, Baru, ta si to už tenkrát uměla zařídit - chodila s Králíkem a ten měl už tenkrát vůz a tím vozem ji vyvážel do přilehlých křivoklátských polí, kde souložili na rozpálené kapotě. Dodnes mi to přijde dost rajcovní představa. I když to byla jen škodovka.

Teď už souložíme jen v postelích. Ehm. Teda většinou. Není to tak dávno, co jsem si při neplánovaném sexu v dodávce utopila mobil. Sex s následky. Co se dá dělat. Stálo to za to. Jednak to bylo moc fajn, druhak mi chlapík zůstal doteď. Teda spíš donedávna - zjistila jsem, že si našel jinou! Bídák. My už jsme se teda asi dvěstěkrát rozešli, teda já to už asi dvěstěkrát ukončila, pustila, oplakala, ale pak se mu stejně vždycky znovu vrhla do náruče stejným fofrem jako tenkrát poprvé v té dodávce. Přitažlivost je přitažlivost. Takže mi je to stejně líto. I když mu to moc přeju. Zařekla jsem se, že od něj už sex chtít nebudu, když je zadanej - přece nebudu souložit s cizím chlapem - ale jsem teda zvědavá, jak dlouho mi zrovna tohle předsevzetí vydrží.

Navíc potřebuju domů dostat nějakého chlapa. Zlobí mě počítač, vrzají veřeje a ve zdi mi šramotí něco, co je buď myš, nebo bubák! Odsunula jsem skříň, za kterou se ty podezřelé zvuky ozývají a myší bobky tam nebyly. Takže bubák. A nebo krysa. Ale ta by se za skříň nevešla. Takže fakt bubák. A nebo si sousedi pořídili k vánocům fretku. Jooo, myši v bytě, těch jsme si Barunkou užily! Obbydlely jsme spolu několik pražských podnájmů, k mnoha z nich se váží nezapomenutelné historky (ne vždy se sexuálním podtextem) a jeden z nich se zapsal do dějin množstvím přítomných myší. Byl to levný pokoj na pražské periferii. Takový bývalý výminek. V domě bydleli majitelé, na dvoře stála bývalá pekárna, k níž zavařili vrata, protože se v ní přemnožily krysy (nikdy jsem se nepídila po tom, co se s nima stalo pak) a na konci dvorku stál domek se dvěma pokoji. Ten byl prozměnu prolezlý myšma. Ale vchod nezavařili, naopak výminek pronajímali. V jednom pokoji jsem bydlela já s Baru, v druhém parta ukrajinských dělníků. Koupelnu a záchod jsme měli společné. Když jsme se tam stěhovaly, sídlila tam nějaká firma, ale záhy se tam nastěhovalo pět Ukrajinců, kteří pořád vařili něco s cibulí a chlastali vodku. Krátce na to se Baru odstěhovala ke Králíkovi (tomu s rozpálenou Škodovkou) a já tam zůstala s Ukrajincema a myšima sama. Holka dobrodružná. Myši jsem chytala do pastiček na chleba pokapaný Maggi a s Ukrajincema se skamarádila, abych se jich přestala bát. Na Voloďu mám dodnes uložené číslo. Pastičky jsem pak s ulovenými myšími tělíčky vyhazovala radši celé. Poslední místní myš jsem našla při stěhování vysušenou pod postelí. Asi jsme ji zalehli při nějaké divoké postelové akci.

Zatímco vám píšu tenhle vzpomínkovej příspěvek, ozývá se za stěnou záhadný šramot. Vedle mě leží kočka a ani to s ní nehne. Tak to asi myš nebude. Leda by to byla krysa, těch se kočky bojí. Ale ta by se mi zas nevešla za skříň. Takže asi fakt bubák. A píšu si do toho s panem Dárečkem (s tím z toho Tinderu). Jsem zvědavá, co se z téhle dodávky vyklube. Nové přísliby... Zatím jen tak nakukuju pod obal a doufám, že nebudu zklamaná.

Jak se rozjíždí nový rok vám? A jaké následky měl váš poslední sex s následky???