38. díl Margit: Sucháč za časů corony

Barča má čím dál lepší příspěvky. Trochu žárlím. Zdá se mi, že mám mnohem nudnější život. Neplánuju žádnou plastickou operaci, netruchlím po výletech za oceán, nepotkávám prudící důchodce. Dokonce nemám ani tak vtipné příbuzné jako Barča! Přemýšlela jsem, o čem tedy psát, když teď ráno sednu do auta, jedu do práce, tam teda se děje spousta zajímavých věcí (ale o tom já vám přece nemůžu psát, to my nesmíme ani naznačovat), pak zas autem domů, tady nějaký ty děti, jejich úkoly, vaření, venčení sebe i potomstva - prostě nuda, nuda, šeď, šeď. Navíc to vypadá dobře i s tím novým vztahem, takže nemám ani žádný pikantní historky. Děs. Naštěstí mi došlo, že mám spousty kamarádů, o nichž se dá psát! A taky nějaká osvěta zas dneska bude, když nám začíná ten únor...

První si vezmu na paškál svou skvělou kamarádku, které budu říkat Říďa. Je to Paní Učitelka. Dokonce Paní Ředitelka. A píšu to s velkými písmeny, protože ona je opravdu Paní Učitelka. Dělá pro své žáky zajímavé projekty, stará se o to, aby každé dítě ve škole mělo v současné době počítač a internetové připojení (za to si ale žádný žáček nesmí dovolit se vymlouvat, že nemůže v určený čas sedět před kamerou a aktivně se účastnit interaktivní online výuky), motivuje své zaměstnance, aby byli inovativní, aktivní, zapálení a skoro stejně skvělí jako ona (teď si z ní dělám trochu legraci - jenom trochu, z větší části je to pravda - ale věřím, že až to bude číst, velkoryse se nad mé rýpání povznese). Slabší žáci u ní ve škole mají přidělenou paní vychovatelku, která s nimi dané učivo probírá individuálně. Ti nejslabší a nejméně motivovaní k výuce musí docházet i v těchto zlých časech na výuku osobně a ta nejpřísnější paní vychovatelka je s bičíkem v ruce hlídá, zda řádně pracují (ten bičík jsem si vymyslela, ale kdybyste tu paní znali, taky si ji při tom dozoru nad žáčky představujete v latexu a s bičíkem). Dlouho jsme se s Říďou neviděly ani neslyšely, a tak nám nedávný telefonát zabral víc než hodinu (blahořečím svá bezdrátová sluchátka, díky nim jsem se nepočůrala ani nezemřela žízní a hlady). Vím ale úplně přesně, co všechno se ve škole, kde jsem taky kdysi pracovala, za posledního půl roku událo, co kdo komu řekl, udělal a neodpustil, kdo s kým co měl nebo mít bude a kdo to odskáče, na kterých záchodcích nefunguje splachování a po čem prdí školníkovic kočka. Dostala jsem taky několik tipů na skvělé pedagogicky výtěžné výlety s dětma, několik fyzikálních pokusů a možných výtvarných projektů. Nejvíc mě zaujal projekt covidového sloupu - Říďa prováděla děti za pomoci Street View online Prahou, když je nemůže vzít na procházku do Prahy skutečné, a vyprávěla jim o baroku, prohlíželi si společně pražské stavby v barokním stylu a všímali si různých stavebních prvků pro baroko typických. Došli až k morovému sloupu a děti měly zjistit, proč se takové sloupy stavěly. Záhy jim došla podobnost se současnou situací! Morové sloupy, které měly zažehnat epidemii smrtící nákazy, zavřené kostely, venkovní bohoslužby a vzývání vyšší moci, aby nás uchránila dalších nemocných, dalších omezení, dalšího umírání... To bychom teď přesně potřebovali! A tak děti dostaly od milé Řídi za úkol navrhnout vlastní covidový sloup. Takový, aby zažehnal epidemii (alespoň teoreticky) a měl všechny patřičné stavební prvky. Pevně doufám, že některé z dětí svůj projekt dotáhne, nějaký ten sloup postaví a milý covid potáhne z našeho města pryč. Můžete zasponzorovat stavbu, Říďa určitě zorganizuje sbírku.

Říďa je neskutečně statečná a silná ženská. Vtipná, inteligentní, vzdělaná (určitě by vám uměla vysvětlit, co je to paškál a proč si na něj někoho bereme), pracovitá, férová, krásná... Odtáhla by sama Pražskej hrad k Vltavě, kdyby si myslela, že je to potřeba. Je studnicí energie a elánu. Ale v týhle době už někdy dochází síly i jí. Její kamarádka, říďa číslo dvě, prý rezignovala na své místo ředitelky školy a půjde radši dělat asistentku nějakému hendikepovanému dítěti. Říďa jí trochu závidí. Ona pořád táhne celou školu a do toho se snaží být svým dětem skvělou matkou. Tahá je denně na chalupu, aby mohly být v přírodě. Aby mohly lyžovat, adoptovat toulavý kočky, sledovat sotva narozená jehňata, pálit dřevo, blbnout ve sněhu a nemyslet na to, že všude jinde se svět posral a funguje jen za sklem obrazovky, že kolem nás umírá lidí jak za války a ještě víc lidí chudne a přestává věřit tomu, že bude líp, že bude vůbec nějak normálně, nějak žitelně. Obdivuju jí.

Já na to svoje spokojené přežívání potřebuju nevystrkovat moc hlavu a starat se jen o to svoje. Koukat jen před řídítka a poslouchat Country rádio. Aby mě nezavalil strach z toho, že místo premiéra, co lže, krade a manipuluje, nám možná frustrovaní zchudlí a naštvaní spoluobčané zvolí do čela vlády někoho, kdo nabízí ještě rychlejší a instantnější řešení něž ten pán, co nosíval červenou kšiltovku. A že ty lidi, co vyrostou z našich dětí, kterým se ve školách nevěnují tolik jako v té Řídině škole, nám zblbnou a zapomenou na to, co je svoboda a nechají si nabulíkovat, že Oni jsou horší než My a když nebudou Oni, budeme se My mít konečně líp a zas se nám tu zopakuje nějaká nešťastná historie... V hloubi duše věřím, že se to nestane, modlím se za moudrost Vesmíru a doufám, že to, co má přijít, bude dobré, nebo alespoň převážně dobré.

Ale dost strachování, to jsme si tu užili posledně, pojďme na tu osvětu. Jistě víte, co je to Sucháč. Ne, nemyslím suchý zip, myslím suchý únor. Kampaň, kterou před 9 lety rozjela Liga otevřených mužů. Tak tedy - pro ty z vás, kteří netuší - "suchej únor" je kampaň, která se snaží upozornit na přemíru pití alkoholu (a rizik s tím spojených). Vyzývá k tomu, abychom celý únor nekonzumovali alkohol. A vy, kdo náš blog čtete, už víte, že já pití alkoholu moc nepodporuju a sem tam si tu i rýpnu, že i taková střízlivost může být fajn věc a pití alkoholu by neměla být norma. Obzvlášť teď, kdy se díky různým corona opatřením a corona dopadům stalo pití alkoholu ještě rozšířenějším a hlubším problémem, než bylo třeba před rokem. Proto vás vyzývám - pojďme zkusit celý únor spolu se Sucháčem sušit hubu a nepít alkohol! Vůbec. A zkuste mi napsat, jaké to pro vás je. Ve kterých chvílích vám alkohol chybí, co zajímavého zažíváte, koho je těžké s nabízeným alkoholem odmítnout, kdy se napijete proto, že na nějaký Sucháč úplně zapomenete a kdy se napijete proto, že "tohle už se bez skleničky fakt nedá vydržet"... Dokonce i můj milý do toho jde (jsem teda zvědavá, jak ustojí tu zítřejší trojoslavu narozenin se svými kamarády, ale i snaha se cení) a taky Adéla Elbl (ta s tou bílou dietou) a spousta dalších slavných i úplně neznámých osob a osobností. Říďa mě s tím teda poslala rovnou do řiti, že v učitel v době online školství bez vína nemůže přežít, ale jí to odpustím, bojovat na dvou barikádách se nedá a nikdo nejsme dokonalý. Ta kampaň je mi sympatická hlavně tím, že mění normu toho, co je v oblasti pití a nepití alkoholu normální. Protože tak, jak "normální je nekouřit" (jak říká jiná kampaň) je podle mého normální i nepít. Já se teda musím přiznat, že můj suchej únor vzal za své hned prvního, kdy jsem pro povzbuzení sežrala tři Mon Cherry najednou. Ale co, cesta je cíl, jdeme dál, počítá se snaha a já jsem odhodlána sušit hubu všechny zbylé dny měsíce února. A navíc tam stejně určitě dávaj jenom nějakou tresť. Budu se těšit na vaše ohlasy. A vydržte! Sice nebude v dohledné době nějak extra líp, ale i tak se můžeme mít dobře.

Víte, co je to paškál? A jak by vypadal váš covidový sloup? A sem s těmi zážitky ze suchého února 😉