4.díl Jedeme dál. Program na ochranu svědků.

Dneska: Kluk se našel. Kluk utekl z domova. Střídavá péče. Ale prý to bylo kvůli čtyřce z diktátu na vyjmenovaná slova.Ach jo.

Dnes přišlo:

Teda ty vole, Barčo, kurva!!! :-) To je síla! Včera večer jsem dočetla vůbec ne špatnou 800 stránkovou knihu... a taky vaši povídku! A hádej u čeho jsem se víc zasmála a víc si pobrečela? Jo, u tý vaší povídky! Je tam tolik momentů vtipných, trefných, hlubokých, dojemných. Je to opravdu moc krásný počtení. A taky si vážím, že jsem mězi těmi, komu jsi ji poslala. Vážím si toho a raduju se, že moje prožívání různých věcí nachází odezvu v textu, kde to někdo napíše tak, že bych to tak nenapsala ani já :-D.

...

Holky díky, tak to je jediný, co jsem v poslední době dokázala dočíst až do konce, píše kámoška čerstvě po porodu.

...

Hrozně se šíří. Ta povídka.

Ježiši, musíme změnit jména.

A Alex? Nemáme mu říkat třeba Adam? To by bylo symbolický. Třeba vůbec neexistoval. Třeba nikdo takový v Brně nežije. Třeba to byl Adam a dvě Evy. A kdo komu teda dával to jablko? Třeba se nám to celý jenom zdálo. Třeba je to nějaká kolektivní Covid schíza. (Nebo moje a budu pokračovat z Bohnic, z Bohnic ne, tam je to hnusný, chci do Kroměříže ... )

A taky jsme práskly tu Brněnskou hospodu, co točí pivo po desátý. A možná nás zavřou až se roznese, jak jsme nakládaly s rouškou. No na pozadí celé společenské situace je to asi blbost.

Dnes jsme byli s dcerou na odběru. Děti ze třídy si píší povzbudivé sms svým kamarádům, že vyšetření není tak strašný: "Neboj se, to dáš." Důkaz přátelství desetiletých v době Covidu.

V ÚVN. Všude pusto. Prázdný vojenský stan. Možná pandemie skončila a nám to zapomněli nám to říci ... Uvnitř dvě mladý, a i přes ochranný oblek moc hezký, holky. Milý, vtipný a laskavý k mý dceři. Prý jí dvakrát šťouchly do nosu a dobrý. Trhání trojek bylo horší. 

Mám hrozný práce.I normálně mám hrozný práce a teď bych nejraději psala jen Vám.V mailu Erasmovský studenti. To zas bude. Dělám "Fake it, till you make it". 

Já prostě už patnáct let předstírám, jak dobře umím anglicky...Já už v angličtině mnoho let učím ... Ale oni mi rozumí, a dělají fakt to, co jim zadávám. Oni vypadají, že pochopili, co jim říkám a kurz je baví ... Zázrak. Teda až na jednoho rodilého Brita před léty. Ale toho podezřívám, že stejně chodil na hodiny sjetej. A hodně chyběl... Ale letos samí Španělé, Italové, jedna Holanďanka a jedna Polka. To dáme.

Trocha mystiky: Kolektivní transformace. Revoluce vědomí. Teď se to děje. Říkala to kartářka na youtube, poslala mi to Margita.Je to neuvěřitelný, co ta paní říká, vona snad taky byla v Brně. 

Stručný výtah: Svoboda vedoucí lid na barikády!!! Svoboda a pravda jako hybná energie. Je nějaký zvláštní měsíc v beranu. A už to nejde jinak! Není cesty zpátky! Pravda nás tlačí nahoru, už jdeme jenom dopředu. Už není kam jít zpátky ... Máme to jednotlivě a máme to v kolektivním vědomí ... teď musíme mít odvahu žít ... Ten život, co jsme žili, je pryč. 

Máme dvě možnosti: Rozhodnout se sami a vyrazit. Nebo se nechat trknou Beranem - požádat si o impuls, pokud nemám odvahu. Je to ve vzduchu, čistá energie. Milovat a být milován je zdravé ...

Září mělo dynamiku, teď přijde zklidnění. Takhle k Tobě promlouvá svět.

Tak v to doufám. V to zklidnění. Dvacátá léta. Už mi vůbec není do smíchu.

Z kuchyně:

Mami, máš tu kafe, a zdá se že docela dlouho... Do kafe mi natekla to voda, co se jí čistí kávovar. Dobře mi tak! A teď to za trest vypiju!

Co chcete změnit Vy? Co předstíráte?

... tak zase v pondělí .... :-)