43. díl Baru: Nádech a výdech aneb vysílá studio Panda

Štěstí se podobá nálezu zapadlého páru ponožek. Štěstí je dovření přecpané skříně. Štěstí je, když nepřibyl žádný další mail s dalším přiblblým úkolem. Například k pořízení nového nábytku do kanceláře, kam teď vůbec nechodím. Ne, teď ne!

Nádech, výdech. Štěstí je kafe na balkoně v mínus 13, zabalená v dece, přivřu oči, slunce svítí. Pod balkonem zazní italština. Duchem jsem na Marmoládě. A teď jen po manšestru sjezdovkou dolů. Asi už mám halucinace. Kde by se tu vzali Italové?

Štěstí je, když mi do záběru neleze prádlo visící z věšáku. Z mimochodem geniálního věšáku, na kterém vytahujete prádlo ke stropu. Ale nikdo neplánoval pod ním mít televizní studio. Teď pod prádlem vysílám do světa on-line. Ať na mě nespadnou spoďáry! Ať na mě nespadnou spoďáry! A kdyby, tak alespoň ty krajkový. Ne ty, co normálně nosím. Štěstí je lahodný úhel. Lichotivý úhel, kde nemám dvě brady. Uklizený úhel domácnosti. Ten výsek, co lze ukázat veřejnosti. Ten úsek se stále zmenšuje. Fusekle se kupí všude. Štěstí je další jeden den. Štěstí je Fidorka zapomenutá od Mikuláše, která ještě není úplně šedivá.

Snaha žít a nepřežívat.

Kdo máte sklony k depresi, tak rozhodně nečtěte dál. Dneska ne.:-)

Na kočku přišlo jaro. Za toužebných zvuků se plouží bytem, otírá se a nastavuje. Dcera rodičů jogínů to výstižně pojmenovala: Mami, ta kočka dělá pozici krávy. Elvíro, nebuď kráva! Kočka se prohýbá v zádech a vystrkuje zadek. No jo, vážně, pozice krávy. Dcera s ní moudře promlouvá. Já vím, Elvíro, přišlo na tebe jaro. Chceš se pářit. Pojď, já tě pomazlím.

Jo, holka, kocouři? Myslím si já. Cha chá, ani hovno. Kastrace tě čeká. Máš jenom štěstí, že je lockdown a všechno se odsouvá.

Kdy bydlím a pracuji? Bydlím a pracuji na planetě Zoom (s občasným výletem do Teamslandu). Je to planeta spojená se světem virtuálním kabelem. Ve světě sklíčeném pandemií se na planetě Zoom děje ledacos. Někteří po Zoomu určitě i randí (a tak...). Já tam chodím do rachoty. Výuka. Webináře. Konzultace. Terapie. Supervize. Ti všichni lidi už byli u nás doma. Mnoho z nich zná osobně naši kočku. Teď se ji snažím odkopnout ze záběru. Tohle není erotický pořad.

Další vysílání za 22 minut. Procházím kolem zrcadla. Jak dlouho sem si nemyla hlavu? A to se neptám, jak dlouho už jsem nebyla u kadeřníka. Sakra. Studenti si kameru vypnout můžou, ale mně to neprojde. To stihnu. Rychlé rozhodnutí.

21 minut. Svižné umytí hlavy. Šampón, kondicionér. Zase budu krasavice.

18 minut. Rychlé fénování. Super.

11 minut. Trocha stylingu. Gel. Upatlané ruce. 

8 minut. Lak na vlasy. Dobrý, zezadu to vidět nebude.

6 minut. Ježiši. Ta nová řasenka pustila.

Kurva, kurva, za 3 minuty vysílám. Vysílá studio Panda.

Šmrdlám si obličej. Snažím se vytvořit uspokojivý mediální obraz.

1 minuta. Zapínám místnost.

Jsem tu. Vaše milá školní psycholožka.

Koukejte si, haranti, zapnout kamery, ať v tom nejsem sama.

Chápu vás, že se vám do toho nechce. Ale ocením, pokud si kameru zapnete. Slyším se říkat tím milým, povzbuzujícím, motivačním hlasem...

Ale nežiju jen on-line. V tomto týdnu jsem se několikrát viděla i s lidmi. S jejich horními polovinami obličeje. Kdybych je potkala venku, nepoznám je. Představuji si, jak vypadají celí.

Mám nový tým, se kterým mám supervizně pracovat.

Nějaké školské zařízení. Nic mi to neříká, uvidíme na místě.

Jedu na udanou adresu. Barák je to velký. Dovnitř není snadné se dostat. Je to tu jak v krymu. Ha, ha.... Ale on to je kriminál. Teda zařízení pro děti. Mají tu i školu. Supervize v detenčním zařízení. Vzala jsem zakázku na práci s pedagogickým týmem.

Přijdu do zasedačky. Tam sedí 8 chlapů jako hora.

Jsem mezi bachařema!!! Já něžná květinka.

Moje neurotické přecitlivělé paní učitelky, kde jste?

Přísahám si, že příště budu číst mail poctivěji. Že se příště lépe zeptám.

Že si ověřím adresu.

Muži se představují. Do tváře jim nevidím. Vidím jen svaly, velká těla a roušky.

Jsou otevření a upřímní. Ono to půjde.

Hlavně nebýt přecitlivělá.

Jasně. Do prdele, čůráci, to jste posrali. A tak sem se nasral, no. A trochu sem pyskoval, no. Ale nemyslel jsem to zle. Já prostě občas pičuju. Pojmenovává jeden z nich, co se děje v týmu. Chápu to jako projev zájmu o komunikaci a vyjasnění vztahů. Chválím.

Tak tady bude veselo. Nakonec mě to baví. Tak zase za měsíc, kokoti.

A co je Vaše štěstí?

A už jde na Vás jaro?

A co říkáte na Margitina chlapa?

Mně se líbí. On s ní totiž nejen leží, ale taky chodí.

Tak zase v pondělí a Margit samozřejmě ve středu.