46. díl Margit: Abysme sa z teho všici neposráli!

Výlet - řízek - šlofíček = základ spokojeného víkendu. A když je v tom přibalený ještě dlouhý spánek, dopolední pohádka, odpolední sex a večerní lázeň, je to víkend v podstatě dokonalý. Mám poslední týdny na takové víkendy štěstí. Někdy spokojené, někdy v podstatě dokonalé. Jen s lehkými variacemi na řízek (ten je možno nahradit třeba grilovanou rybou, nakládaným sýrem, pečeným kuřetem či jinými dobrotami), ostatní složky víkendu doporučuju nenahrazovat, snad jen ještě lázeň lze variovat s masáží a dopolední pohádku s večerním filmem. Jinak raději neexperimentovat.

Minulý víkend byl narozeninový. Protáhl se od pátku do pondělka a byl skutečně skvostný. Všem děkuji za blahopřání a dary. Potěšily a mnohdy dojaly (asi stárnu). Syn mi zahrál na klavír a nahrál několik skladeb, dcera mi namalovala obraz, na kterém jsme my čtyři (já, děti a kočka), bývalý manžel mi upekl pecen chleba a místo svíček mi na něj napsal můj věk (naštěstí římskými číslicemi, takže to tolik nebilo do očí). Dostala jsem ten minule zmiňovaný kávovar. A Barunka mě obdarovala nejen nádherně znějící zvonkohrou, ale snad ještě víc svým minulým příspěvkem!

Milý mi (kromě dokonalého víkendu) daroval botičky. Žádné sametové střevíčky, ani lodičky na sexy jehlovém podpatku (on je praktický muž a já bych to stejně nenosila) - vybral pořádné pohory! Protože je ovšem romantik a má vkus, jsou červené a ladí mi k péřovce. Chudák - trpí, protože chodím na výlety v barefootech. Nechtěla jsem mu kazit radost tím, že mám po letech nošení barefoot bot nohu jako Frodo Pytlík, tak jsem se do nich poslušně obula. Přestože mi na první pohled bylo jasné, že moje nohy a tyto botky nejsou kompatibilní. Dopadlo to špatně. Boty jsou mi úzké. Chvíli jsem zvažovala, že bych zalhala, že jsou mi skvěle (protože vypadaly TAK krásně a on byl TAK nadšený z toho, že je pro mě v té dvaačtyřicítce sehnal!). Pak jsem si říkala, že bych si možná ty prsty mohla na výlety omotávat tejpem, aby se mi tam vešly. Nakonec jsem ale uznala, že ve svých 45 letech, kdy už jsem se dávno naučila nepředstírat orgasmy, nedává smysl ani předstírat, že mi sedí úzké boty. Sebrala jsem odvahu a přiznala, že mě tlačí. Milý byl smutný, ale i on musel uznat, že je nesmysl chodit v malých botách a že by to bylo ještě horší než barefooty (které teda mně naprosto vyhovují). Jen co překonal nejhlubší žal, začal googlit jiné, nové, lepší (a hlavně širší!) pohorky. Podle mně naprosto neznámých kritérií vyzdvihoval a zatracoval různé botky, až nakonec jedny objednal. Jsem zvědavá, jak mi půjde upřímnost tentokrát -protože domnívat se, že mi tyto (byť pečlivě vybrané a s popiskem "pro širší typ chodidel") budou sedět, je bláhové. Přece jen to není obuv pro hobity. Ale co, musíme se tužit a trénovat v upřímnosti. To je totiž základ vztahu. A taky dobrá prevence puchýřů.

Minule avizovanou narozeninovou oslavu jsem ovšem neměla. Teda měla, ale úplně jinou, než bylo v plánu. V plánu bylo sejít se s mámou a skorovlastním tátou, s bráchou a jeho rodinou, s dětma... Dát si dobrou večeři, talíř makronek, skleničku vína a mnoho sklenic Coly. V rámci zachování bezpečnosti bylo v plánu nechat se předtím hromadně otestovat, abychom snad nenakazili nejstarší členy rodiny zákeřným a všudypřítomným COVID 19. Epidemiologická situace v republice však (díky totální neschopnosti naší vlády a švejkování některých našich spoluobčanů) pokročila natolik, že z celé akce sešlo a všichni jsme zůstali ve svých domovech (a na svých peredelích) ze strachu před možnou nákazou a před nemožností vrátit se v klidu do svých bydlišť, neboť se začínalo mluvit o uzavření okresů. Hrozil nám opět totální lockdown. Uzavření okresů (naštěstí nějakému inteligentovi došlo, že celé Hlavní město Praha je potřeba v tomto případě definovat jako "okres") nastalo sice až po víkendu a lockdown je sice tvrdý, ale má tolik výjimek, že je děravý jako cedník. Kolují teď vtipy jako: "Ve Škodovce je téměř 700 nakažených dělníků. Vláda na to zareagovala tvrdě - okamžitě zavřela všechna papírnictví." A podobně (ten o tom, že za "...ty estébácká svině" se píše tečka, sem radši ani psát nebudu). Zachvátila nás tedy panika, oslavu jsme přesunuli na lepší časy a můj bývalý muž musel chudák narychlo péct chleba, aby se mnou děti měly aspoň nějakou oslavu (tímto mu velmi děkuji - za to, že mi dal dar i za to, že mi umožnil ty narozky oslavit v rámci předávání dětí společnou večeří, talířem makronek a několika sklenicemi Coly). Oslava tedy byla zachráněna. Lockdown nějak přežijeme. Babička zas bude vnoučata vídat jen přes FaceTime. A já jsem zvědavá, jestli projedu do práce, když nemám jakožto OSVČ potvrzení od zaměstnavatele.

Ale stejně. Když se mě poslední dobou někdo zeptá, jak se mám, odpovídám: "Možná to bude v téhle době znít divně, ale já se mám skvěle." A budu se mít. Když ne skvěle, tak aspoň dobře. Protože mě má Bůh rád, a protože si to tak přeju, a protože si to dělám hezký. A jsem za to neskonale vděčná. Každým úderem svého srdce děkuju za ty dary. A snažím se to dělat hezký i lidem kolem sebe. Telefonuju si s opuštěným kamarádem (a zakazuju mu chlastat, aby si kromě depresí ještě nevyrobil i nějakou závislost), hekám do telefonu s rodící kamarádkou, která je chudák opuštěná v covidem uzavřené porodnici, posílám mamince občas kytku aspoň fotograficky, masíruju milému nohy a drbu ho na zádech, chodím na procházky a vám pro radost píšu tenhle blog. Abychom sa z teho všici neposráli :-D

Jak vypadá váš dokonalý víkend? V jakých botách chodíte na výlety? A co vám zabírá proti posrání sa?