51. díl Baru: Temné stránky duše

Ze zpráv ČT: Stoupl počet prodaných testů gravidity o 21 % a o 92% vzrostl prodej Popcornu. Popcorn před, po nebo při sexu? A zvyšuje Popcorn apetit? A zvyšuje plodnost? Tak to má náš národ dobré vyhlídky ...

Každý z nás má v současné době příležitost dělat něco nelegálního. Díky za tu příležitost. Staří skauti by tohle jinak nikdy nezažili. Žili bychom své legální životy zpestřené maximálně žvýkačkou vyplyvnutou na zem či špatně vytříděným odpadem. Platili bychom daně, hypotéky, kroužky ...

Ale doba nám dává jedinečné příležitosti. Například v městské zástavbě občas odhalit rty a usmát se na souseda. Zadním vchodem se vplížit do domu kadeřnice. Přijmout doma ilegálně návštěvu doufaje, že se nikdo nedívá. Napít se kafe na veřejnosti. Podat si s někým ruku (samozřejmě při pravidelném testování), a možná, říkám možná, pohladit někoho po tváři. V 21:14 se vyplížit před vchod do domu a předstírat, že se mi zaběhl pes. Navštívit nejbližší. Sehnat si potvrzení, abychom pomohli mámě umýt okna. Ti nejotrlejší opustí okres a vyjedou na chalupu. Delikventi se z chalupy i vrátí domů. Jedna pekárna v Lesné na pomezí dvou okresů má dvě výdejní okénka. Pro každý okres jedno. ... Slyšíte to? Vidíte, kde jsme se to octli?

Tohle jsou věci, co by na nás našla FBI, kdyby po nás pátrali. Naše tajemství. Naše "zločiny".

Měli jsme s Margit moc hezkou "přespávačku". Neříkejte to ne mě, je to asi za 20.000Kč pokuty. Povídaly jsme si, o dětech, o životě, o mužích. Je skvělé mít takovou kamarádku. Jsme tak různé, a při tom jde o totéž.

Díky Margit, za dualitu ženského přátelství.

Křesťanské a pohanské.

Design a bio.

Hormonální antikoncepce a přirozenost těla.

Krémy a plastiky a přirozený běh života.

Rychlé úsečné věty z kulometu a tekuté objímající povídání v blogu.

Každá máme své temné stránky. Temné ale připadají jen nám. Ta polovina tváře ve stínu, kterou před ostatními skrýváte. Ale ona je úplně obyčejná, mnohdy velmi krásná, jen ustrašená. Bojí se ukázat světu. Ukázat, že i tohle jsem já.

Jsem to já, i když se bojím a modlím za sebe i své blízké. Jsem to já, když říkám, že moje práce má být dobře zaplacená a snažím se za to nestydět (ač si spousta lidí myslí, že je to poslání). Jsem to já, i když zrovna nejsem v kondici. Když řvu na lidi, co si to nezaslouží. Nejlépe na vlastní děti. Tuhle svoji polovinu tváře ukrýváme v Programu na ochranu svědků. To jsou věci, co by na nás našla FBI .... A jsem si jistá, že by nikdo nebyl šokován. Naše sny. Tady se ukazuje celá tvář ve své úplnosti. Je skvělé mít takové místo. Díky.

Margit je šťastná. Má vztah a hypotéku. (A její chlap přinesl na výlet čokoládu pro děti i pro dospělé. Tedy i pro mě a to si teda šplhnul.) Takže teď už jen duha a jednorožci. To mě poser. Samozřejmě, že jí to přeju. A zároveň trochu ne. Kdysi, když jsem byla totálně v prdeli, jsem plakala u svého psychoterapeuta. Jirko, jsem vážně na dně. Nemám vztah, nemám jistou práci, nemám, kde bydlet. O on mi povídá: Já ti závidím, jak já ti závidím. Tenkrát jsem se smála přes slzy. On věděl, že je to dočasné, věděl, že všechno jednou budu mít. Ale ten široký obzor před sebou jsem měla jen tehdy. Dveře otevřené dokořán. Možnosti. Jakékoli. Neměla jsem nic a měla jsem všechno.

Teď mám laskavého a inteligentního muže, skvělou dceru, kočku, byt a balkón. A holouby. A sýkorky. A berušky, abych nezapomněla. (Moly ve spíži a mšice na kytkách nepočítám.) A auto. A profesi, po které touží davy. A práci, která je asi elitní, rozhodně zajímavá a ve výsledku slušně placená. A několik knih a článků. A profil na Instagramu, co teda skoro nikdo nesleduje. A širší rodinu, co se drží. A šanci na očkování. A máme s Margit blog, který má měsíčně více než 1000 přístupů a já věřím, že tam jste a jsme s Vámi každý týden.

A taky mám úzkosti, které mě zaplavují s čím dál větší četností. Úzkost mi sevře krk a usadí se na hrudi. A výčitky, že si vyčítám. Úzkost z toho, že mě přepadnou úzkosti. Homeopatika. CBD. Dechová cvičení...

Mám strašnou chuť se ožrat a sednout na první letadlo, co poletí na jih.

A touhu flirtovat s klukem, co voní máminou aviváží a neptat se, kolik mu je.

A touhu vést blbý řeči. O čemkoli kromě politiky a covidu.

A touhu frajeřit. Vytáhnout krásný sexy šaty a kroutit boky.

A touhu poslouchat hospodský kecy.

Touhu tančit, pouštět si nahlas Nirvánu a souložit na rozehřáté kapotě auta uprostřed pole (nejlépe mimo okres). Touhu nechat se spoutat a porvat se.

Připadám si hrozně opuštěná. Opuštěná a dospělá.

... a můj milovaný muž sedí v křesle, šťastně kouká na hokej, protože ten se hrát může.

Tak to teda offside nebyl!! Povídá. Křeslo, kraťasy, telefon, notebook.

No, jestli tohle Kometa prohraje, jde na prázdniny!

Nemám sílu se ptát, komu fandí.

Rákos je vyloučený, bude se vylučovat, hlásí moderátor. Nebyla tam hokejka. Hruška jde na boj proto Holíkovi. Hruška mu nedovolil kotouč na Holíka. Patnáctá přesilovka Komety v sérii. Výrazně se projevuje Lakatoš, dostává puk z obranné třetiny. Holík. Muller. Klepiš, Zaťovič. Klepiš na Mullera. Klepiš a jeho první gól v sérii. Moderátoři diskutují, zda bude gól uznán.

Nevím, kdo ti chlapi jsou, ale serou mě. Serou mě, protože mají pozornost mého muže. Jde na záchod. Láskyplně se zastaví před obrazovkou. Nakloní hlavu. Soustředěně sleduje opakování útoku. Zkušeně kroutí hlavou. Zapojí se do diskuse s moderátory.

A já tam sedím. Je jedno, jestli mám na sobě krajkové prádlo nebo vytahanou mikinu. Nosím teď hlavně vytahané mikiny... co taky v lockdownu.

Muž se vrací z toalety. Pohlédne na mě. Skoro až s láskou. Že by si všiml mé nespokojenosti? Toho, co mi chybí. Že by se zajímal o mé touhy ... Usměje se a zeptá se: A uznali ten gól?

Ne, není čtenář myšlenek.

A to má dost štěstí!!!

Jaká je Vaše temná tvář?

A myslíte někdy na Helenu Růžičkovou? Jak tam tak sedí, její muž chrápe s lahváčem, a ona slzí u Angeliky. Nikolasi. Chci, abys to poprvé byl Ty! Někdo mladý! Krásný!