52. díl Margit: Morana, premiér a pravopys

Utopili jsme o víkendu Moranu. Přesně podle plánu. Respektive nad plán se nám to povedlo. Barunka jí ušila krásný papírový šaty vyšitý covidovým razítkem, já dovlekla větev, co zabrala půl obýváku (nejsem žádný troškař), můj milý s mým synkem ji na balkóně ořezali, dcery nožem vyryly do bochníku chleba oči a ústa a nacpaly je šípky (bylo to krásně morbidní, ty rudé oči zalité Herkulesem, aby nám to cestou nevypadlo), pak jsme to celé skompletovali, vycpali jí prsa, aby byla krásná a na krk pověsili vejdunkový náhrdelník (milý ho navlékal asi půl hodiny a rozbil při tom jen jednu skořápku - trpělivý a šikovný na ruce, dar z nebes tenhle mužský). Bářin muž nad námi měl především odborný dohled. To je taky potřeba. Například poradil holkám ten Herkules.

Pak přišla ta intelektuální část - do kapsy jsme Moraně na lístečky napsali, co chceme, aby z našich životů odešlo. "Můžu tam napsat naši němčinářku?" "Ne. Ale můžeš tam napsat, aby zmizelo to, co ti na ní vadí." "Když mě vadí celá."... "A češtinu? Můžu tam napsat češtinu?" "No a jakým jazykem bys pak mluvila?" "Tak já tam napíšu pravopys - ale s Y, protože ho nesnáším." "Ale to pak zmizí pravopys a ne pravopis."... "Já tam napíšu alergii." "Napiš tam rovnou všechny alergie, ať zmizí všechno, co tě otravuje a dráždí."... "Můžu tam napsat Babiše a Zemana?" "Jasně, já je tam píšu taky."... "Co tam píšeš tak dlouho?" "Víš kolik pitomců máme ve vládě?!?" ... "Ne, že mi spálíš Bartoše!" "To dredatý torpédo už se dostalo do vlády?"... "Já tam napíšu homofobii a stupidní lidi." "Ty jo, to by taky mohla najednou zmizet polovina lidstva!!!" ... No, plnou kapsu měla, holka. Nechala se pak spořádaně donést až k Vltavě a poslušně vzplála. Zazpívali jsme jí na cestu a hodili jí do vody. Akorát neodplula, mrcha. Točila se tam v zátočině a pokojně čekala, až k ní dopluje okolo čmuchající nutrie. Ta jí jen očuchala a plavala pryč. Asi jí odradil obsah kapsičky. Nedá se nic dělat, až se jí hlava rozmočí, sežerou jí kachny a ryby. A voda jí časem vezme tak jako tak. Spálili jsme jí dobře, hned po víkendu se oteplilo a vykouklo sluníčko. Teď už jen ta vláda... "Mami, kdo všechno myslíš, že tam napsal Zemana a Babiše?" Všichni, beruško, my všichni. Teď už jen, aby je odnesla ta voda...

Cestou jsme se prošli kolem ZOO, viděli geparda a lva s lvicí a kormorány a volavky, sežrali všechny čokolády, co s nima můj milý uplácí moje děti (tentokrát to vzal šmahem a donesl pro jistotu tabulku i nám ženám - moudrý muž), stavili se u kapličky, aby si to ten křesťanskej pámbů nevzal osobně, že se zabýváme jen pohanskou bohyní, a pak to vzali po spádnici do kopce. Milý dal Barče přednášku o rozdílu mezi spádnicí a vrstevnicí. "To radši tvrď, že půjdeme po vrstevnici, jo? Zní to optimističtěji." Děti nadávaly celou cestu do kopce jako špačci. Obzvláště moje pubertální dcera. Na kopci s náma přestala mluvit - osobně se divím, že jí nedošel dech už v půlce kopce - a pro jistotu pak došla domů po vlastní ose. Asi se bála, že zas vymyslíme nějakou zajímavou trasu. Naštěstí to spravila pizza a odpoledne na tabletu. My dospělí si pustili Dívčí válku od F.R Čecha - smutný na tom je, že je to 30 let starý a nám to rozhodně nepřišlo jako film pro pamětníky - dost jsme se nasmáli a někteří si i schrupli. S Bářiným mužem jsme sdíleli svůj postup při nočním čůrání - "Já v noci nerozsvěcím a chodím čůrat poslepu, protože mě to světlo jinak vzbudí a já pak nemůžu usnout." "To já taky nerozsvěcím. Beru to jako trénink pro případ oslepnutí. A nácvik čůrání do neznáma." Čůrání do neznáma?!?!?!?!? Já u toho aspoň sedím, proboha! Baru, Baru, ty jsi svatá žena!!!

Je to tak, život není spravedlivej. Barče se zas třeba zdá o sexu s Vojtou Kotkem a mně do snu v poslední době přišel leda obří tučňák. Byl ale krásně heboučký (ten tučňák) a krásně jsme se objímali. Milý tvrdí, že je to tím, že v noci moc větrám. Já ale přišla na to, že mu ten tučňák byl podobnej. Měl postavu jako mladý Big Z z Divokých vln - znáte? - jen byl takový huňatější, ňuňavější, jako tučňáčí mládě a byl celý šedočerný. A nebo se mi o tom objímání s tučňákem zdálo proto, že můj milý z určitého úhlu trochu jako tučňák vypadá. Akorát jsem mu to neřekla. Bojím se, aby se neurazil. Kdysi jsem svému tehdejšímu příteli řekla mazlivě: "Oslíku..." a jeho se to děsně dotklo. No ale řekněte, o co je osel míň sexy zvíře než třeba medvěd nebo brouk? A o co je míň sexy tučňák? Lidi maj' divný předsudky.

A co vy, čím jste zaháněli zimu? Co jste spálili s Moranou? A jak říkáte svým miláčkům?