57. díl Baru: Hurá do školy a Bůh žehnej ředitelům a ředitelkám

Dvanáctého dubna končí nouzový stav. Děti prvního stupně se vrací do školy. Tedy rotačně. Každý týden polovina tříd. Druhý stupeň ZŠ a nedejbože středoškoláci musí ještě počkat. O vysokoškolácích se přestalo mluvit úplně. Naše dítě se těší. Juchá na chodbě. Vůbec mu nevadí nějaké školní testování.

Vadí mu jen, když řeknu: Je pátek půjdeme ven, naproti tátovi do práce. Pro zpestření dodám: Uděláme si spolu odpolední piknik u nich na střeše, kde je utajená zahrada.

V odpověď zazní: Těším se do školy, protože tam nebudou takový čůzy, jako jsi ty. Alespoň slovo "čůza" šeptá, tedy doufejme ví, že říkat mámě čůza není úplně projevem kinderstube.

A pak dodá: Já nechci jít ven, jsem unavená, musím dělat úkoly, ne jako ty, co se celý den jen směješ a povídáš si s lidma. Tak tolik shrnutí našeho několikaměsíčního soužití v distančním světě, spojení výuky a mé "odborné" práce z domova. Zabít ji nechci, o adopci zatím neuvažuji. Emoce jsou silné. Ráda ji svěřím zpět systému. Díky za otevření škol. U cizích se totiž jedná o zcela neproblémové bystré dítě. Jak ho může vychovávat taková čůza jako já? A kde ta čůza udělala chybu? A je možné, že ta čůza je dětská psycholožka? Je, moji milí, je.

Teď ovšem k návratu do škol.

Ředitelky a ředitelé škol by mohli klidně řídit jakoukoli menší vojenskou operaci na Blízkém východě, když dokáží za stávajících podmínek umožnit našim harantíkům, aby usedli zpět do lavice. Vytvářejí geniální plány, které umožňují davům dětí vstoupit do školy a téměř s nikým se nepotkat.

Návrat do škol v souladu s doporučeními MŠMT vypadá asi takto:

Fáze doma:

Rodič musí prokázat bystrý úsudek v tom, že si:

• vzpomene, do které třídy chodí jeho dítě a zorientuje se v datu nástupu,
• najde školní tašku a vyndá z ní vánoční svačinku či ovoce do škol,
• dokáže si vzpomenout, jak se objednávají obědy a trefí správné dny,
• dokáže včas vzbudit dítě a doprovodit ho/ji ke škole, protože dítě již zapomnělo cestu.

Fáze hledám svou učitelku:

Tato fáze připomíná bojovou hru. Kolem školy je vytvořeno několik stanovišť, kde se setkávají žáci s učiteli. Děti se jen s obtížemi poznávají se svou paní učitelkou. Viděly ji totiž několik měsíců jen přes monitor, a byla zavřená kadeřnictví i kosmetika, a navíc paní učitelka mezi tím prošla očkováním, takže si nikdo není jist, ke komu patří. Také spolužáky, z nichž někteří opravdu vyrostli a měli 3 měsíce vypnutou kameru, poznávají děti jen stěží. Polovina dětí ze zvyku přichází do školy v pyžamu. Všechny však mají roušku či respirátor.

Fáze vnoření:

Tato fáze předpokládá, že ředitel musí mít přehled o všech místech a dveřích, kterými lze vstoupit do školy. Skupiny dětí (tedy ti žáci, kterým je tento týden dovoleno vstoupit a prošli prvotní selekcí) se tak vydávají se svou učitelkou k místům určení - některé jdou hlavními dveřmi, jiné bočními vchody, další přes sklep, jiné požárním schodištěm a poslední z nich přes jídelnu. Toto vnoření do školy se musí udát v přesně daných minutových intervalech. Nikdo nesmí zůstat pozadu, přesně 7:45, 7:50, 7:55, 8:00, 8:05, 8:10, 8:15, 8:20. Děti odvyklé pohybu se zadýchávají. Pozor děti, jen aby vás nenapadlo si zpívat!

Za některými skupinkami se řítí rodiče, rozhodnuti dohlédnout na testování svého dítěte. V některých případech celé rodinné klany, protože dítě je ve střídavé péči a všichni mají právo se testování zúčastnit.

Fáze myjeme si ruce:

Ve třídě si každý myje ruce po dobu 30 vteřin. S rozestupy 1,5 metru. Průměrná třída strávila mytím 15 minut. Některé děti již ve frontě na mytí porušují pravidla odstupu a nedotýkání se. Pár dětem klouže rouška z nosu.

Otvíráme okno. Větráme minimálně 5 minut.

Fáze instruktážní video:

Třída se posadí a sleduje instruktážní video s titulky. Všechny děti by už tak měly umět plynule číst. Učí se to na slovech: desinfekce, vyhodnocení, tyčinka a činidlo. Nižší ročníky opakují počítání do pěti, aby děti věděly, kolikrát otočit tyčinkou v každé z dírek. Děti se radují, bude to snadné, dloubat se v nose přece umí každý. Flexibilní paní učitelky propojují video s výukou matematiky: Když Honzík otočí pětkrát v každé nosní dírce, kolik otočení udělá? A kolik udělá Honzík a Anička dohromady? Kolik kapek činidla kape paní učitelka každému z dětí? A kolik všem dohromady? Pan profesor Hejný by z nás měl radost.

Fáze testujeme se:

Děti se desinfikují. Děti desinfikují svou lavici. Kde se bere ve třídě náhle 26 lavic s rozestupy 1,5 metru nevím. Zdá se však, že MŠMT počítá, že průměrná česká školní třída má velikost minimálně 100 metrů čtverečních. Děti jsou seznámeny s tím, co je to metoda koloidního zlata. Každé dítě dostane vlastní testovací sadu. Honzík chce vědět, kde je v tom to zlato. Provádí se samoodběr. Točí 5x v každé nosní dírce. Klárka se ptá paní učitelky, zda je vzorek dostatečný. Paní učitelka se snaží potlačit dávení.

Děti otevírají vyhodnocovací kartu, vsouvají výtěrovou tyčinku do označených otvorů (z otvoru B do otvoru A). Tři děti si spletou směr. Děti odstraňují lepicí proužek. David si lepí svůj a sousedův proužek na roušku, dělá upíra, aby pobavil spolužáky. Paní učitelka se zasměje a zapomene, kterým dětem již nakapala činidlo a kterým ne. Panebože. Improvizuje.

Zavřeme všechny testovací karty. Zapínáme odpočet času, 15 minut.

Otevíráme okno. Větráme minimálně 5 minut.

Jak udržet děti v lavicích, zejména ty s ADHD, ministerstvo neuvádí.

Výsledek testu je zaznamenán do tabulky.

Díkybohu všichni negativní. Jinak by došlo k aktivaci plánu Izolační místnost.

Probíhá sběr odpadu.

Nevíme, jak se to stalo, ale Honzík a jeho ADHD pobíhají po třídě, v každé dírce jednu tyčinku. Dělá upíra jako David. Nevíme, kdo mu tyčinku půjčil. Všechny testy však byly negativní. Tak nepátráme. Dětem zakazujeme o události mluvit.

Otevíráme okno. Větráme minimálně 5 minut.

Paní asistentka s úzkostí sleduje paní učitelku, v jeden moment se totiž zdá, že paní učitelka chtěla vyskočit.

Děti a jejich stoly jsou desinfikovány.

Uplynulo zhruba 90 minut, je třeba si dát přestávku.

Děti sundávají roušky a svačí.

Fáze učíme se:

Prvních několik týdnů je adaptačních. Doporučuje se, aby nebyl vyvíjen tlak na výkon. Nesmí se zkoušet a nesmí se dávat známky. Nesmí se dávat domácí úkoly. Děti mají být podporovány zejména v obnovování vztahů. Bez doteku a kontaktu. Vzhledem k tomu, že do konce školního roku zbývá deset týdnů a výuka je rotační, nemá cenu se pouštět do větších akcí. Na výuku máme stejně maximálně 1-2 vyučovací hodiny. Důležité je trefit okénko na oběd.

Fáze oběd:

Je třeba se vejít do přesně daného časového okénka na oběd. Kapacita a prostor jídelny je omezený. Děti tvoří takzvané jídelní čtveřice. Svou čtveřici si musí zapamatovat a už navždy obědvat pouze s touto společností. Je důležité si dobře vybrat, jsou to jediní lidé, jejichž obličej smíte legálně spatřit. Ostatní mají rozestup 2 metry. Žvýkání je předepsané v rytmu 1 kousnutí za sekundu, jen tak se dá limit zvládnout. Hovězí maso bylo přechodně vyřazeno z nabídky jídelny, jeho konzumace by blokovala plynulý provoz.

Po obědě jsou děti vypuštěny domů. Učitelé se hroutí v kabinetech. Roste konzumace alkoholu. Pedagogové jsou již naštěstí mocně proočkovaní, proto nevadí, že sdílejí zážitky z výuky společně.

Řeknu Vám. Za totáče jsme měli pracovní soboty a cvičení CO. Běhali jsme v plynových maskách a s igeliťáky na rukách. Nostalgicky vzpomínám. Je to jen slabý odvar toho, v čem nyní žijeme.

Bůh žehnej ředitelům a ředitelkám škol a všem pedagogům. Kéž nám vydrží dlouho při psychickém zdraví.

Víte, kde má vaše dítě školní tašku? A jaká byla nejhorší nalezená svačinka?