8. díl Margit: Sexuální bohyně v nouzovém stavu
Sexuální bohyně aneb Proč se nemaluju
"Vy jdete na ty akty?" vítá mě vtipkující fotograf. Ne, já nejdu fotit akty. Já se jdu fotit na firemní web. Stejně jako všechny kolegyně, stejně jako šéfová, stejně jako naše nová managerka, která navíc chodí s majitelem firmy, a které všechny stojí na doslech. Jak mám na tohle kurva reagovat? Ha, ha, ha... Trochu mi to lichotí, obzvlášť když mě pak fotograf fotí (oblečenou samozřejmě!!!) o dost déle než ostatní a evidentně si to dost užívá. Trochu se ale stydím a trochu je mi to líto. A samozřejmě se to stává firemní historkou k pobavení.
"Tobě to tak sluší! Proč se nemaluješ pořád?"... "Vy vypadáte jako víla, paní Margitko."... "Vidíš, když se trochu upravíš, vypadáš skvěle."... "Ty jo, já nechápu, proč kolem tebe nejsou davy ctitelů!"... "Ty seš tak krásná, když se namaluješ!"... "Ty barvy (šaty, sukně, kostýmky, saka, rtěnka, řasenka, tvářenka, drdol, rozpuštěné vlasy, šperky... - doplňte dle libosti) z tebe dělají fakt ŽENSKOU, to bys měla nosit furt!"... Ale já nechci. Já vím, že mi to sluší, že jsem výraznější, nápadnější, víc sexy... ale nejsem to já! A navíc - kromě toho, že mi po namalování dycky zčervená levý bělmo - si připadám trochu jako kurva. Mám toho sexappealu v sobě dost i bez toho a se šminkama mi to je přes moc. A není pak vidět, co je za tím.
Já nechci, aby si mě chlapi všímali proto, že mám velký prsa, vykrojený rty, hezký nohy, nebo podmanivý oči. Já chci, aby je zalechtalo u srdce, když se směju, aby roztáli něhou, když se na ně podívám, aby na mě mysleli proto, že jim je se mnou dobře, aby obdivovali, jak mi to myslí, jedli rádi moje jídla a rozpustili se pod mými doteky (ale to až později).
Chci parťáka. Parťáka, kterej mě bude brát jako parťáka, ale zároveň bude respektovat, že jsem křehká, citlivá, bude se o mě starat, na rukou mě nosit a toužit po mně, protože pozná hloubku a šířku té sexuální bohyně, která je uvnitř mě a ne té, co mám namalovanou na obličeji. Možná chci moc.
Aby nedošlo k mýlce - já jsem ráda sexy! Život bez sexu a sexuální energie si neumím představit. Sexuální život v manželství byl pro mě něco jako krabičková dieta - je to úhledně zabalené, energeticky vyvážené, často překvapivě chutné, občas i originální, ale takovou extázi, jako když si dáte vrchovatou lžíci Nutely v 11 večer, vám to nepřinese...
Když jdu tančit do klubu, trvá to zhruba půl písničky, než se za mnou začne půlka chlapů v sále otáčet. A mě to baví. A to o těch poličkách už taky víte... Ale mně to nestačí. Chci, aby mužský (teda stačilo by mi, kdy jen ti, co se mi líbí) viděli dál, hloubš (ne, nemyslím do vaginy), myslím do mojí DUŠE!
A doteky miluju nejen ty sexuální - proto taky dělám masáže... Nejhorší na jarní karanténě byla pro mě ta absence dotýkání s dospělými lidmi - ano, hlavně s muži, přiznávám. Obyčejný obejmutí! Zachránil mě pak jeden kolega, kterej mi nabídnul, ať si o obejmutí kdykoliv řeknu a VE VŠÍ POČESTNOSTI! (a to se cení!!!) mě pak pravidelně objímal. Teď mám od jednoho vrtače slíbeno, že se budeme vídat, objímat, dotýkat, milovat, ať bude vyhlášen jakýkoliv stav. Oba žijeme sami, jen občas s dětma, a to se fakt nedá přežít. Akorát pracuje v nemocnici, tak snad mi ho tam nezavřou na 14denní směny, jak furt vyhrožujou. Tak mi držte palce!
Moje babička kdysi prohlásila: "Já měla tolik chlapi (jo, moje babička se do Čech přistěhovala po válce a nikdy se pořádně česky nenaučila, takže to čtěte s německým přízvukem - asi jako když mluví Adolfeen), že dybych jim všem užezala čuráka a hodila je tady pod fokno, tak pšes to fokno neuvitíš." No, tak já jsem trochu po babičce. A ta se taky nemalovala.
Ale abych byla upřímná - kromě červenajícího oka a maskování mé vnitřní sexuální bohyně (samozřejmě, že jsem sexuální! A samozřejmě že jsem bohyně! Koneckonců jako my všechny... ale přece to nemusí vidět každý na první pohled) je důvodem pro mé velmi omezené používání dekorativní kosmetiky nebetyčná lenost. A taky Popelčin efekt. To znáte, ne? Prostě, když jste furt tak trochu Popelka (tváře od popela, obnošený hadry, lehce rozcuchaná a podobně) a pak se najednou obléknete do šatů z oříšku, hodíte na obličej trochu make-upu a zlehka načísnete vlas, jste za hvězdu a dá vám to mnohem míň práce, než všem princeznám. Jo a pod roušku se maluju (aspoň občas) - nosím pod ní vyzývavě rudou rtěnku.
Co nosíte pod svou rouškou vy? A jak jste na tom s objímáním?? A s krabičkovou dietou ???
... tak v pondělí zase Barča ...