101. Baru a Margit: Dámská jízda - pátek

Víte, že wikipedie pojem dámská jízda nezná? Nabízí pánskou jízdu jako film nebo dánskou jízdu, což nevím, co je. Anebo dámské sedlo. Blbci. Když se řekne filmová dámská jízda, napadne mne Telma a Luisa (a Brad Pitt za mlada jako stopař, och, vzpomínáte?), Mama Mia (Meryl Streep a její kámošky za zvuků Abby) a Sex ve městě.

K čemu je taková dámská jízda dobrá? Kromě zábavy?

• Úklid. Mnohé ženy, než vyrazí a opustí rodinu, uklidí a navaří. Mám kamarádku, která vždycky chystala hned několik složitých jídel. Asi se chtěla vykoupit z toho, že následně úplně zapomněla, že je vdaná matka dvou dětí. Dodnes je docela sexbomba, takže spanilé jízdy s ní se staly základem mých vztahových zkušeností. Prostě flirtovací olympionička. Jídlo = benefity pro druhé, když už jsou chudáci muži s dětmi doma sami. Já teda letos nenavařila.
• Výbava. Koupit si něco nového, nalakovat nehty na nohou, oholit (ne kníra, proboha). A to je skvělá příležitost, musím přece mít něco nového! Dyť já vlastně vůbec nemám nic na sebe! Takže letos mám nové černé holčičí Marteny k sukni. Óóó. A samozřejmě nalakované nehty na nohou, to jsem stihla. Margit má snad aspoň oholené nohy. Mimochodem, Margit má moc pěkný nohy. Výbava = benefit pro nás.
• A pak je to taková kostýmovaná hra. (Doufám, že ne úniková, když nebudeme v tom Kafka hostelu.) Spočinout se svým já. Odbrzdit a povolit si. Otevřít portál, tak tomu s Margit říkáme. Prostě přijmout co přijde. Otevřít paže dlaněmi vzhůru, a v tom bezmocném a všemocném gestu se oddat osudu. Přijmout, co přijde. Děláme to denně. Občas je super udělat to vědomě. Zkuste si to. Otevřete kanál. Někde daleko, s cizími. Nikdo mě nezná. Já se ale znám. A jsem s někým, kdo mě taky dobře zná a nenechá mě ve štychu. Nezkazí legraci. Prchne se mnou nad ránem, kdyby nás někdo opruzoval. Podrží vlasy při blití, když jste dlouhovlasé a přeženete to ...

Zažila jsem fakt skvělé dámské jízdy.

Jaká bude tahle? Ví Bůh. Nebo výbuch?

Baru: Pátek Ráno

Cesta autem do školy

Je to nějaký zaseklý, ne?

Jo jo, dneska jedem o pět minut později, je zácpa, tak se to zasekává...

Já ale myslím to rádio... řekne dcera.

Aha, no jo, to si zase tatínek pouštěl Rádio Jedna. To je techno, takhle je to normální. To je taková hudba, poučuju dceru a zasním se. Na střední jsme techno milovali. Moje velká zelená mikina a diskotéka na Táboráku, (což je kopec nad Benešovem nad Ploučnicí). Tam byl Ten Velký svět. V sobotu večer. Táborák si stál někde na půli cesty. Nebyla to vesnická zábava jako ve Verneřicích nebo Lovečkovicích (dej těm kultůrákům pánbůh věčnou slávu), ale ani děčínský podnik Aréna (kde byli pasáci, veksláci a jiní ...áci). Táborák byl vyhlášený!

Svozové autobusy z okolních vsí přivezli mládež z široka.

První úkol pro nás místní byl se na ten kopec vůbec vyšplhat.

Pravidelně mě tlačily džíny a trpěla jsem nadýmáním, ale ten kopec to spravil.

A pak tanec, experimenty s alkoholem (nic jiného jsme ani neznali), všude nahuleno.

Pro obzvláště otrlé tu byl "Koutek u piána za závěsem". Zašité místo v rohu tanečního sálu, kam místní funkcionáři skládali židle a byl tam utajený gauč. Který rozhodně zažil věcí.

Vedle hospody pak byl pro přírodní typy háječek na čůrání po desáté (protože holčičí wc už bylo nepoužitelně znečištěné), blití, líbání i souložení. V různém pořadí.

To sem se ale zasnila.... Leze na mě pařící nálada.

No pápápá před školou, ještě mi dá i pusu, to je dobrý.

Vzhůru do pracovního procesu.

Dnes je to nabitý až skoro do šesti, s jazykem na vestě odvolím a 19:22 se nechám unášet směr Brno.

Co bys o víkendu chtěla, Baru?

Chtěla bych tančit a chtěla bych si připadat krásná.

Chtěla bych zažít obdiv i mrazení.

Chci něco, na co budu vzpomínat.

Chci se ujistit, že nám to s Margit funguje. A že já funguju.

Chci se vrátit nabitá, šťastná, a vracet se s láskou. Jako vítací typ.

Chci, aby si nikdo nevšil, že mi chybí zub a táhne na padesát.

Chci si odpočinout od všednosti. Nechci být pani. Ani mladá pani.

Chci být žena. Chci si užít ženskou energii a koketní vtípky.

Chci si potrénovat ji svou vnitřní Hetéru.

Chci se vypotit i rozplakat. Takže půjdeme do sauny a do divadla. Nevím, na co myslíte!!!

Chci dobře jíst. A žádnej vegeblivajz z Tripadviseru! Chci tu hospodu s kotletou jako loni!

A dobře spát.

A nechci kocovinu. Ani z chlastu. Ani morální.

Co bys o víkendu chtěla, Margit?

Já chci hlavně zastavit.

Neřešit.

Nesledovat hodiny.

Starat se jen o sebe.

A užívat, co Život přináší...

Mám odvoleno. Půjčím cizí paní přepravku na kočku, zajdu si s milým na hodně pozdní oběd, pomazlím děti a odvezu je k jejich tátovi, zabalím si na víkend i následující týden a pokusím se nezapomenout nic podstatného, uvedu svou domácnost do jakž takž poklizeného stavu, nakrmim a napojim kočku a vyčistím jí záchod... A pak snad i stihnu domluvený vlak.

Těším se až spočinu.

Já měla včera odpolední a noční směnu. Ještě předtím mi kožním paní doktorka seškrábla jakousi (naštěstí neškodnou) hnusotu z brady - snad budu moct o víkendu do sauny. Bez toho by náš holčičí víkend nebyl kompletní... Na odpolední skupině jsem klienty dovedla k setkání s jejich Stíny. Hlavou mi běží, s čím bych se potkala v té temné jeskyni, kde můj Stín přebývá, já, jak se asi změnil od doby, kdy jsem tam naposledy byla s Danielem a zjevila se mi temná žena s rojem sršňů v klíně... Zdá se mi, že můj Stín zkrotnul a zesvětlal. Už i sex s cizími muži zažívám jen ve snu a moje silácké řeči jsou jen řečmi. Snad kvůli tomu nebude ten brněnský víkend moc nudný... Ale zas je klid. Tolik se těším na ten víkend s Baru! Večer se stavuje jedna klientka a plačící se mi svěřuje s tím, jak sama sebou pohrdá za to, jak do teď žila a jak se bojí, že to nebude umět změnit. Asi jsem ten její Stín opravdu probudila a ona si ho konečně pořádně prohlídla... V noci mě budí jiný klient, že nemůže spát a ráno pak další paní, že je jí zle a třese se úzkostí... No, až budu příště chtít mít klidnou službu, musím zvolit nějaké klidnější téma...

Po práci klasická honička a s vyplazeným jazykem za Baru na vlak.

Pátek. Hlavní nádraží 19:10 (12 minut do odjezdu)

Baru už deset minut poslouchá klavírní koncert společně s mladou romskou ženou s igelitkou v ruce. Pán je zřejmě virtuós, hraje nádherně. Ááách, cestovatelská kulisa.

Baru se začne ošívat. Hudba krásný, ale nic to nemění na tom, že zbývá 12, ne ne, už jen 11 minut.

Jsem klidná, jsem klidná, říká si. A nebudu prudit! Přece. Pán zaklapne piano. Mladá žena se to zeptá, jestli je to piano jeho (jestli si ho jako přinesl), zírá na ní nevěřícně. Jedná se samozřejmě o veřejně umístěný nástroj, ale paní vidí piano zřejmě prvně v životě. Přistoupí a prsty drnká uchvácena zvukem. Pro Baru idyla končí.

Deset minut. Deset minut, kurnik!

Margit volá, Baru zvedne telefon. Ozve se nadšené: Jsem tu, stihla jsem dřívější autobus!!!

No nechci vědět, jak by to bylo s tím pozdějším. No, to je super a kde přesně jsi? Ptá se Baru co nejvlídněji. (si teda myslí)

Tak dost času, ne, jsem se šla ještě nadýchat čerstvého vzduchu!

Ty vole. Nedejchej a pojď!

Jejeje, už prudim, pomyslí si Baru. Vona si dejchá před nádražím a vlak je na nástupišti.

No jo, všechno je v pořádku. Všechno je jako obvykle.

19:22 start. A nebudu prudit. Slibuju.