26. díl Margit: Dárečkové

Slunovrat je za námi. Byla jsem navštívit Bohyně a donesla jim dary. Pálila jsem, co chci, aby odešlo, vykládala karty, přála si, psala a malovala, co chci, aby přišlo. Našla jsem to i díky svým milým ženám (děkuji vám, drahé přítelkyně!). Přeju si ve svém životě zachovat svobodu a spokojenost a dále je prohlubovat, přeju si do svého života naplněný partnerský vztah, hlavně si ale přeju, abych se naučila integrovat všechny své stránky, všechny své talenty, všechny své dary. Svoji živočišnost, svoji kreativitu, svoje čarování, práci s tělem i energiemi, spolu se svými znalostmi a odbornými dovednostmi, svoji něhu se svou divokostí, svoji racionalitu se svou intuicí... Abych byla celistvá a autentická ze všech úhlů. A k tomu mi dopomáhejte všichni bohové!

To jsou dary, které si přeju. Koneckonců přichází období darů a dárečků i v tom křesťanském světě, zítra je Štědrý večer. Copak jste si od Ježíška přáli vy? Já si přála nové karty. A jinak vlastně nic - přála jsem si za Slunovratu (ale to mi asi nikdo nenadělí, to si budu muset odpracovat). Ale určitě něco dostanu. Vím to, protože jednak si naděluju sama (letos to budou ručně štrikované ponožky a děsně drahej šampón), druhak mám kolem sebe dost lidí, kteří mě mají rádi a dárky mi dávají. Od Barči už ho mám pod stromečkem - statečně čekám na Štědrý den a nerozbaluju (ale zvědavá jsem až na půdu). Dokonce i moje děti nám letos kupují dárky. Nějaké dárky nám dávaly vždycky. Věřily sice na Ježíška (a ten mladší nejspíš ještě kouskem srdce věří), ale vždy jsem jim říkala, že dárky si dávají i lidi mezi sebou a prostě se jen přimíchají mezi ty od Ježíška... Na tyhle dárky se těším nejvíc, ale ještě víc se těším na ně dva - dárečky moje největší!

Snažím se vidět dary, které ve svém životě dostávám. A občas si i nějaké přeju. Občas se modlím, aby mi Vesmír pomohl nějakými lekcemi projít, občas se modlím a žádám, aby mi do života něco či někoho poslal. Jen si člověk musí dávat pozor na to, co si přeje - ono by se vám to taky mohlo splnit! Takhle jsme s Barunkou před mnoha lety šly z Trosek a přály mi mužskýho. Vyjmenovali jsme spoustu vlastností, který by měl mít. A on se objevil. Přesně takový, jakého jsem si přála. Akorát se nakonec ukázalo, že mě sice jakože miluje, ale vlastně by mě chtěl mít nějakou úplně jinou - menší, míň prsatou, víc poddajnou, míň ezo, rozumější a vůbec tak nějak víc jeho než svojí. Proto si tak moc přeju tu svobodu a autenticitu ve svém životě.

Život mi nadělil mnoho lásek. Některé z nich už si nepamatuju, jiné dodnes pobolívají, některé byly krátké a intenzivní jako rána z pistole, jiné opakující se jako menstruace, některé pluly jako široká řeka, jiné poskakovaly po kamenech jako horský potok. Nedávno jsem si tu povzdechávala nad svou samotou a svým strachem z toho, že sama i zůstanu. Vesmír to však nemohl nechat bez odezvy - hned v následujících dnech mi postavil do cesty tři mé osudové muže. S jedním, o němž jsem si dlouhé roky snila a myslela, že už je všechno to, co mezi námi bylo, dávno vyhaslé. A stačil jeden postranní pohled a jeden letmý dotek, aby se mi v břiše rozvířili motýli... Druhý je daleko předaleko, na cestách spletitých a kdoví, kdy a zda vůbec se setkáme - poslal mi ale pohled s obejmutím a já se rozplakala dojetím a touhou ho obejmout doopravdy, přesně tak, že by nebylo poznat, kde končí jeden a začíná druhý, jak je na tom obrázku. A jen jsem se ráno po té slzavé noci probudila, vyskočil na mě na netu rozhovor s mou dávnou největší životní láskou. S láskou, jakou mnozí nezažijí nikdy. S láskou, která nám oběma přinesla splynutí těl a duší. S láskou, která už dávno není ve světě tomto, oba máme jiné životy, ale která stále někde být musí, platí-li zákon zachování energie. A já se musela smát, protože Vesmír mi řekl: "Co fňukáš, ty hloupá, máš lásky plné náruče! A to, že se neodehrávají zrovna tady a teď, to fakt není důležité!" A já se musela smát a znovu mu děkovat, protože je to pravda. V mém životě je lásky jako sraček (pardon my French). Ne - lásky jako vzduchu! Nebo lásky jako vody v moři. Lásky jako času. Lásky na několik životů...

Tak buďme vděční za dary, které dostáváme, i když je někdy těžké je nést - jako to Barčino jmelí... A někdy si je musíme trošku odpracovat. Řeku není třeba tlačit, protož teče sama, když ale nevstoupíme do té vody, nic nám nemusí přinést. A tak jsem si znovu zprovoznila účet na Tinderu, abych tam potkala muže. Třeba to bude můj další vánoční dárek (prosím, prosím, prosím, nějakého Tinderdárečka!!!). Ani nemusí být na bílém koni. Jen aby byla radost s ním být. A abych s ním mohla být JÁ, celá já.

A jaké dary si přejete vy?

Jo a chci vám říct, že do žádnýho jídla žádný svoje výměšky ani části těla nepřidávám (aspoň prozatím a rozhodně ne vědomě), jak si o mě Baruno můžeš něco takového myslet!?! A taky se chci pochlubit, že jedním z mých darů je, že nejsem Jaruška - moje sklenice je vždycky poloplná nebo skoro plná.

Tak přežijte Vánoce v lásce a vděčnosti a za týden zas na čtenou :)