Program na ochranu svědků. Neděle.

Neděle, Baru

9:00

Budím se až v 9:00. Seru na cvičení, ležím v posteli. Mám pocit, že mi není víc jak 30 a rozhodně nemůžu vážit víc jak 50 kilo. Jsem krásná tak, jak jsem. V každým případě spím zítra doma, a to je dobře.

11:30

Prosím, jen něco s masem!!!

Fantazie: chobotnice, tartar z lososa, mega kotleta .... Brno sbírá body.

Mňam

Mňam

Chlápek, co jde okolo restaurace a zírá, jak jíme ... několikrát se otáčí ...

Žena s kotletou je sexy.

Když člověk září, tak prostě září. Směju se celým tělem. Směju se i pod rouškou.

12:30

Galerie. Plakáty a hry. Vlastně to vůbec není nuda. Alexovy historky k tomu. Socha Máří Magdaleny. Tak krásná. Alex zná všechny kustodky v muzeu. Mladý holky. Krásný holky. Má vstup zdarma, tak je sem asi bude chodit balit.

Zdá se, že tu dlouhovlasou už má rozpracovanou. Vypráví nám svůj dětský sen o pyramidě, kde pod ním stojí ženy všech ras a tváří. A on je všechny chce a může mít. Možná každý muž takový sen má. A taky si koupil nový futon a nové náčiní na bondáž. Tak nevím, zda by to ta dlouhovlasá neměla vědět. Ale možná je to teď standard mladých domácností.

Loučíme se a jdeme do divadla. Zase samy. Díky Bohu.

Ale Alex si nás dá určitě do přátel. Teda mě ne, já nemám Facebook.

14:00

Nebudete mi to věřit. Ale v Brně to vážně hrajou. A s Margitkou stihnete úplně všechno. Odpoledne ještě muzikál Mamma Mia.

Viděly jsme ho spolu poprvé v kině, když jsme se vdávaly.

Viděly jsme ho spolu v Londýně, když měla Margitka kulatiny.

A vidíme ho znovu dnes. V Brně je rozhodně lepší než v Londýně.

Smějeme se nahlas a pláčeme tiše.

Příběh o přátelství, co přetrvalo věky. Příběh o naději, že láska někde čeká, i když jsou děti dospělý. Nostalgie z toho, že divokost mládí už je pryč, ale jiskřička kouzla mladých lásek tam uvnitř má ještě malý plamínek. Třebaže přichází jen ve snech.

Dojetí matky, která vdává dceru. Naše dojetí a víra, že naše dcery budou v životě šťastné. Alespoň někdy. Obrovský aplaus ve stoje.

A u šaten?

U šaten ženy v mokrých rouškách. Ženy se stejným výrazem. Ženy s rozmazanými řasenkami jako máme my. A nemusíme nic říkat. Jen se na sebe smějeme očima.

Dojetí, pláč, očista. Mateřství.Generace.

18:00 Naposledy Brno

Nádraží. Jsem úplně emocionálně vyždímaná. Mám ztrhané rysy. Což v mládí bývalo sexy, ale teď už si tím nejsem jistá. Ale určitě jsem něco zhubla.

Bezdomovec se saxofonem sedí pod schody průjezdu. Hraje "My Heart Will Go On" z Titaniku. Tak tohle už je evidentně kýč... Ježiši, já už zase brečim. Už jen bonus na rozloučenou.

Tohle vám žádná cestovka nenabídne.Tohle se děje jen nám s Margitkou. A doufám, že někdy i vám.

Neděle večer.

Přijedu domů. A obejmu svého muže, podrbu kočku a políbím dceru v karanténě, tak ať nás teda zavřou doma. Učitelka má Covid-19. Už je to tady. Minimálně na 14 dní.

Neděle, Margit

Neděle je deštivá a válecí.

Barunka prý v noci dvě hodiny proplakala... Se asi stavil ten upír.

Oběd volíme masový. I když je to tentokrát nablind, bez doporučení, jídlo je skvostné a my si ho vychutnáváme tak, že kolemjdoucí s úsměvem zpomalují a koukají na nás. To je reklama podniku (měli by nám dát slevu!).

S Alexem rychle procházíme Moravskou galerii. Flirtuje cestou s mladými kustodkami.

Ach, jak mě jen mohlo napadnout s ním něco mít - chlapeček!

... a pak už jen závěrečné líbnutí za ucho a Mama Mia!

Jako vždycky mě ten příběh pohlcuje. Tentokrát je příběhová linka o znovuobjevené osudové lásce ještě víc v pozadí. A já pláču dojetím nad energií ženského přátelství a krásy a ošemetnosti mateřství. To je tak krásná, těžká, silná, úžasná věc, být žena, kamarádka, máma... a já tohle všechno jsem.

Díky za ty dary, Vesmíre.

Nepromarním je.

Slibuju.

Slibuju si.

... pokračování zítra