Program na ochranu svědků. Prolog

03.10.2020

Prolog

Přísahám, že v tomto příběhu nebyly zkonzumovány žádné drogy.Celková konzumace alkoholu byla 1 koktejl a jedno pivo na osobu.Všechno ostatní si vyrobila naše těla zcela sama.

Jak můžete číst tenhle příběh?

Jako oslavu krásného ženského přátelství se špetkami rivality.

Jako příběh přijímání zázraků života v jeho každodennosti.

Jako zoufalé vypořádávání se s pandemií, která prostupuje všechno.

Jako zábavný příběh jednoho víkendu, kdy se stalo ledacos.

Jako cestu dvou stárnoucích matek do Brna, kde jsou vyplesklý ze všeho, hlavně když s nimi mluví cizí mladší muž.

Jako mezigenerační setkání dvou světů, přičemž jeden z nich býval můj.

Anebo jinak ... jako ten váš.


Baru: Byla jsem v programu na ochranu svědků. Byla jsem v Brně.

Krásný město, kde mám dycky pocit, že jsem na dovolený. Kavárny. Styl. Umění na každém kroku. Stále co objevovat.

A proč program na ochranu svědků?

Jééé, tak Vy ten vtip neznáte? Tak milovaní Brňáci, omlouvám se.

CIA se rozhodla uklízet do Brna svědky trestných činů, u kterých panuje podezření, že by je mohli stíhaní zločinci dále pronásledovat nebo zastrašovat. Nikdo tu údajně nechce doopravdy žít. Hledat svědka trestného činu v Brně by tudíž nikdy nikoho nenapadlo.[1]

A znáte to, v programu na ochranu svědků už to nejste vy, je to někdo jiný. Je jedno jak se jmenujete. Je jedno, kdo jste. Kde pracujete. Kolik máte titulů. Kolik berete. Kolik špíny slýcháte. V čem jste namočený. S vašim původním životem to nemá nic společného. Co se stane v Brně, zůstane v Brně. Chápeš?!

Reálie:

Prodloužený víkend. Představ si třeba nějaký státní svátek. No asi to bude na podzim. V korona časech.

Až se tenhle text stane literární klasikou, tak už nikdo nebude vědět, co to ta korona byla, ale to jsme tady ve dvacátých letech měli ... taková doba, kdy každé ráno hlásili počty nakažených. Taková doba, kdy jsme se trochu báli, že nakazíme svoji babičku a ta potom na následky umře. Protože to se dělo. A taky jsme se bouřili nad tím, že nám někdo zakrývá pusu náhubkem. Byli lidi, co si mysleli, že je to všechno nějaký komplot. A já se nejvíc bála, že zákaz cestování bude navždy.

A říkali jsme svým dětem: Na to nikdy nezapomeň ... nikdy nezapomeň, kde jsme všude cestovali ... a byli jsme dojatý ... racionálně jsme věděli, že to musí skončit a že bude vakcína a že ... ale my jsme tady a teď.

Takže jsme jely na prodloužený víkend.

Takový ten, co naplánujete s nejbližší kamarádkou měsíce dopředu, abyste spolu strávily víc času. Takový, co se vám na něj pak vlastně vůbec nechce. A takový, co náhodou připadl na vaše výročí svatby. Ale vlastně se to u vás v rodině moc neprožívá. Prostě to tak vyšlo. Tolerantní muž, je ten můj.

Korona víkend je doba, kdy se všude omezují pravidla, hospody zavírají, nic se nesmí ... ještě nemáme zákaz vycházení, ale to je jenom otázka času. Nesmíte k ostatním lidem blíže než na dva metry. Nesmíte si podávat ruce. Sex mít můžete, ale jen s prověřeným partnerem. Bary zavírají v deset. Děti ve školách vidí ze starších spolužáků jen oči. Chudáci holky. Po kom toužit, když nevíte, jak přesně ten deváťák vypadá a jestli nemá kolem pusy uhry.

A to máte docela štěstí, protože co chvíli zavřou školy úplně.

Při distanční výuce uvidíte maximálně paní učitelku a pár spolužáků z monitoru. Momentálně je týden do voleb, takže, co může, ještě funguje.

Za týden asi zastaví všechno. Tak se tomu teď říká. Lockdown.

Margit: Zažít Brno aneb Covid trip

Připadám si paralyzovaná. Tady v Praze rostou počty pozitivních rychleji než houby v okolních lesích. Každý kašlík u nás budí hrůzu z možné karantény.

A v tom ho mám někam jezdit?!

Kdyby to aspoň bylo za prací nebo studiem, ale jen pro vlastní odpočinek? Bude to stát spoustu peněz a válet se můžu i ve vlastní posteli. Kdyby to aspoň byla ta Budapešť, co jsme domlouvali před několika měsíci!

Barča bude určitě chtít do nějakého luxusního hotelu ve městě...

Co tam jako budeme dělat v týhle době?? Ty vole Kampa, ona normálně navrhovala se ubytovat na Kampě a užít si starou Prahu, to snad ne, ona se úplně pomátla!

No nic, klid, třeba ta rýma mojí dcery bude fakt covid.

A já nebudu muset jet nikam.

Ale zase přece se nenechám uvěznit doma jen úzkostmi, které zaplavují poslední dobou celou společnost.

Bude to fajn. S Barčou je to vždycky fajn. S Baru v baru. I když...

Jasně občas si vedle ní připadám jako totální lůzr. Má lepší oblečení, víc znalostí, šťastné manželství, víc peněz, obchodního ducha, větší výdrž a ví, co v životě chce.

Zato já jsem i se dvěma čtyřkama na hrbu znova na začátku... A navíc umí být drsně upřímná... A vždycky trefí hřebíček na hlavičku.

Ale zase je to můj nejbližší člověk! Tak co!

No a, že jí zas budu vyprávět o svých nových milostných eskapádách, které pořád nikam nevedou ..... no nic, ona mě má přeci ráda.

Tak jo, tak to rozhodni, Baru.

OK, tak Brno. OK, saunový svět, super.

Hotel najdem ve vlaku, tak jo. (Bože, snad neskončíme v nějakým předraženým hotelu, kde bude můj batoh z Decathlonu a kožená bunda z Lidlu jak pěst na oko!)

... pokračování zítra

[1] Viz Paralelní listy J