88. díl Margit: O snech

Barča píše povídky, kde sny hýbou světem, moji klienti sní jako o závod a i mě samotné se poslední dobou zdají intenzivní sny, které si pamatuju. Třeba onehdá se mi zdálo, že jsem jela minibusem, který couval. Zastavili jsme, vystoupili a řidič se velmi udiveně ptal: "My jsme jeli celý poslední úsek dozadu?!?" a já se zhrozila: "Myslela jsem, že to víte, když jste držel volant v ruce!". Někdo by mohl ten sen interpretovat jako poselství o špatném nasměrování mého života, o tom, že v domnění, že svůj život řídím kupředu, couvám a nevím o tom. Možná to tak skutečně je. Pak jsem si ale uvědomila, že v předvečer snu jsem byla na zkušebním promítání pracovní verze nového filmu Jiřího Havelky (to je ten fešák, co natočil Vlastníky) a ten se odehrává v couvajícím vlaku. Takže to asi tak hluboké poselství nebylo.

Jiný kalibr byl ale sen o tom, že se stěhuju do nového bytu a při jeho zařizování vychází najevo, že ten byt má sdílený obývák a za obývákem zrcadlově ještě jeden úplně stejný byt. Nějaká ženská mě ostře vymezila, že v tom druhém bytě bydlí ona a do prostředka obýváku začala stavět zástěnu. Hned jsem se přidala, protože jsem taky nechtěla, aby mi do bytu lezla cizí ženská. Zároveň mi ale existence paralelního zrcadlového bytu přišla úplně logická a samozřejmá. Zástěnu jsme ovšem obě stavěly z takových těch čtveratých IKEA polic, co je skrz ně trochu vidět a jsou vysoké asi tak po oči. Navíc byly na kolečkách, aby bylo možné je snadno odvézt pryč a byty propojit. Myslím, že nad tímhle snem by si leckterý psychoanalytik oblíznul všech pět prstů.

Ráda si povídám s klienty o jejich snech. Jednou mi jedna klientka, které se opakovaně nedaří abstinovat (vždycky v léčbě úplně rozkvete, ale přijde domů a za chvíli zas pije, pije až chlastá), vyprávěla, že se jí zdálo o tom, že je v květinářství a vybírá si nádherné sazenice květin. Těší se, že si je nakoupí, těší se, jak si je vysadí doma na terase. Květiny jsou velké až obrovské, mají pevný kořenový bal s množstvím hlíny a nádherné velké květy. Vypadají zdravě a životaschopně. Ale pokaždé, když si v tom snu nějakou květinu vybrala, vzala ji do rukou a nesla ji z obchodu domů, kořenový bal se rozpadl, hlína se jí prosypala mezi prsty a květina zvadla. Bylo to opravdu silné podobenství toho, jak se jí stále nedaří to, co si v léčbě zažila, co si naplánovala a vypadalo tak životaschopně, přenést ven a donést až domů.

Jiné klientce, která dlouho tvrdě bojuje s bývalým manželem o děti, se zas zdálo, že se ocitla uprostřed záplav a s dítětem v náručí běhá zoufale z jednoho domnělého bezpečí do druhého. Dítě je velmi těžké, pořád mu padá hlavička jako nemluvněti a ona se bojí, že ho nezvládne zachránit, nebo mu při hledání bezpečí nějak ublíží. Taky silný obraz toho, co se jí děje ve skutečném světě.

Teď, když je milý pryč, se mi zdává o něm. Nedávno se mi zdálo, že si barvil řasy a obočí - úplně absurdní u toho mého chlapiska. Mělo to ale počátek v tom, že mi moje maminka ukazovala, jak si nechala nově udělat řasy a obočí. Milý by se nikdy k ničemu takovému nesnížil. Navíc, on je krásný dost i bez krášlení. Jako každý mužský. To jen my ženy se prý malujem a voníme, protože jsme hnusný a smrdíme. Taková pomluva hnusná!!! A dneska se mi zas zdálo, že se spolu milujeme někde v nějkém obchoďáku - kolem nás pořád chodili nějací lidé, ale nám to bylo úplně jedno, byli jsme na sebe naprosto napojení a krásně a v klidu jsme se milovali, lidi nelidi. Akorát pak se milý rozplakal, že se mu zdál sen (sen ve snu - sic!), ve kterém jsem ho opustila. Objímala jsem ho a říkala mu, že jsme přece domluvený, že spolu budeme, dokud nám spolu bude dobře a že nám spolu dobře je, tak co blázní... a pak jsme se zase milovali a pak jsem se probudila. Pláč mi k němu nesedí skoro stejně jako barvení obočí. Ale je to přirozenější, takže asi posun.

Baru si svoje sny píše. Bývají hodně silné, jasné, barevné, se silným příběhem. Z některých z nich vyšla a napsala novelu. Teda novely. A vzala kus našeho blogu a svoji první novelu a rozeslala je do několika nakladatelství s dopisem o tom, proč by zrovna tato díla měli vydat. Jsem na ni hrdá. Je odvážná a cílevědomá. Závidím jí to. A jsem moc ráda, že z nás dvou to nemusím být já, kdo ty věci dotahuje a posílá do světa. Protože na tohle, já vůbec nejsem. Já jsem sice odvážná v lecčem, ale ukazovat světu, co umím, to mi moc nejde. A tak mám svoji nejku (rozuměj bestfrendku, nej kámošku, duševní sestru) a jsem jí vděčná. Chtěla bych, aby se mi zdálo o tom, jak máme autogramiádu a všichni si naši čerstvě vydanou knihu vonící papírem a tiskárnou, kupují jako o závod. A abych se pak probudila a byla to pravda!

A co se tak zdává vám? Který sen nikdy nezapomenete?