434. díl, Baru: Já nevim aneb Co všechno by se na blog psát nemělo

Já nevím, jak se ten dnešní díl má jmenovat a nevím, jak ho napsat. Není to o tom, že bych neměla dost zážitků nebo že bych neměla dost času … já prostě nevím jak. Kdyby byl úplně anonymní, asi bych si tady prostě vylila srdce hala bala … ale takhle s tím vyléváním musím být opatrnější.

Možná největší změnou je, že moje dcera se rozhodla žít víc u tatínka. Jsem teď víkendový rodič. Zvykám si. Kéž by to celkové situaci i jejímu zdraví prospělo. Já se s tím musím popasovat. Není to jednoduchý. Prostě mi některý drobný denní vosery a rutiny chybí. Ona mi chybí. Víkend je jiný. Raduju se z drobností jako je společný nakládání sýra, pouštění draka, potulování se po Kauflandu na cestě z vycházky, kdy kupujeme jen to, co se nám vejde do kapes a já v klokance nesu dvě balení kočičích kapsiček a vypadám jak těhotná vačice, a vedeme řeči a smějeme se u Partičky a posloucháme Cimrmana a usínáme u pohádky. Vím, že jí v mnoha ohledech není dobře a neumím jí pomoc. Můj bývalý muž to s ní nějak umí líp. Tak snad to bude lepší když se nebude muset stěhovat. Neměla bych to sem psát, abych nevyvolávala pocity viny, kdyby to náhodou četla. To nechci. Chci jen říct, že se mi stýská.

Žiju teď teda převážně sama. Sama s kočkou. A s ptáky co krmím na balkoně. Už se to rýsuje. Opuštěná stará paní s kočkou. Obraz, kterého se bála už Bridget Jonesová. Najdou mě za tři dny, jak mě ožírají kočky. No ale díky bohu za kočku, něco tu totiž škrábe ve zdi, tak si říkám, kdyby to byla myš, snad by kočka zasáhla.

Kámoška ze sousedství, která se na mě naštvala kvůli společnému známému, se kterým jsem následně začala chodit, se přibližuje a vzdaluje, ale rozhodně to není jako dřív. Procházky s ní nejsou co bývaly. Písemná komunikace je bolestná. Asi ho před lety vážně milovala. A to že je vdaná na tom nic nemění. Aha, to by se sem možná taky nemělo psát. Ale vzpomínám na naše dobrý časy.

https://www.programnaochranusvedku.cz/l/413-dil-baru-posilovna-zornicovych-svalu/

Ten chlápek, se kterým randím a možná i chodím, i když čert aby se v těch definicích vyznal, zase věčně nemá čas. Takže někdy přichází v noci a odchází ráno. A já myslím na to, jaké to bylo s Drahoušem, a že tohle se dlouho vydržet nedá. Jeho chalupa na venkově je roztomilým útočištěm, které však zabere zbytek toho času. A navíc, protože jsme se nepotkali přes Tinder, zanedbala jsem startovací dotazník, takže se v mé posteli ocitl někdo z úplně jiného hodnotově politického tábora. Kurva fix, se na to můžu vysrat na všechno … ne to se na blog psát nemá. Takhle sprostě.

Ale ne, já si říkám, je hodný k mojí kočce a taky na mě. A oslovuje mne jménem. A stele a pomáhá mi. A má vztah k přírodě a cit pro design. Překrásně maluje. A je hezký s ním dělat ty obyčejný věci a voní mi a líbí se mi a jsou momenty, kdy se spolu máme vážně dobře. Kdy máme napojení a kdy se duším od sebe vůbec nechce a tělům taky ne.

Tak se to prostě nějak uvidí, jenže některý politický výlevy nesu teda těžce.

Nechci se stydět za svou politickou orientaci, plat ani vzdělání.

A ten venkov už taky není tak roztomilý.

Rozhodli jsme se, že půjdeme do sauny. V Libochovicích. To snad jmenovat můžu.

Že mu tam nějaký známý veze burčák.

Hmm. Bylo to na hodinu za stovku. Tak to se jim musí uznat, to je parádní cena včetně velkého bazénu….. jenže sauny mužské a ženské byly oddělené … to mě zaskočilo. To už jsem nezažila dlouho a jako rande mi to přijde sice úsporné ale poněkud nevhodné. Naštěstí saunující se pánové dovolili, ze můžu být s nimi v pánské, a bylo to fajn, mluvili o víně a slivovici, a o žralocích v Egyptě a medvědech na Slovensku a vlcích a divokých kočkách a bůhví o čem ještě …. ale pak jsem dostala držkovou postupně od plavčice, uklízečky a pokladní ( všechny podobně hnusný báby v uniformních lázeňských úborech, ale doufám, myslím, že to byly 3 různé osoby, ale jistá si tím nejsem), že "mladá paní, takhle by to nešlo, co kdyby přišla kontrola"…. A tak nám opakovaně několikrát vynadali a to za tu stovku asi úplně nestálo. A navíc nevím, jestli jim tam kontrola kontroluje výskyt penisů a vagín v sauně? Že radši nekontrolují to, že lidé nesedí na ručnících plně podloženi, to je mnohem větší saunovací hřích. Ale ne, tady holt nahá holka do pánské sauny nesmí.

A pak byl další konflikt, protože Chalupář má málo času a za to můžou liberálové, že lidé berou málo peněz a pak umírají na pracovišti, jeho kamarád zná už dva takový …. A všechno mu zdražili … a za to teda taky asi můžu já nebo ty lidi co ty liberály volí … a taky Evropská unie a lidi z města ... nóóó to jsem tedy nikdy nemusela hájit EU v posteli ... tak to je turbo novinka .... tak jsem jela domu a volala si po cestě s mámou. Ta má taky naloženo, ale je statečná. Jsem na ní pyšná. A měla pro mě pochopení a to mi udělalo dobře.

A byla jsem jen kousek od toho napsat Drahoušovi, jak strašně a bolestně mi chybí (protože to je bohužel pravda, ten byl prostě nějak normální, volič i chlápek, a byla s ním legrace, sral na mě jako ti ostatní, ale alespoň jsem si to mohla vysvětlit tím, že je ženatý, tímto zdravím jeho ctihodnou choť a líbezné dcerušky ve velkém domě v satelitu za městem a jejich psa a koně), ale samozřejmě vím, že to bych si jen nasrala do bot …. Ne tohle bych vážně na blog psát neměla. Ale nemusím se bát, Drahouš můj blog stejně nikdy nečetl.

Jeden večer mi bylo hodně smutno a místo seriálu jsem si četla starý příspěvky na blogu. To bylo úlevné. Hodně jsem si poplakala. Je tam všechno z posledních více jak pěti let mého života. 

První výlet s Margit. 

https://www.programnaochranusvedku.cz/l/program-na-ochranu-svedku-prolog/

Korona časy. 

https://www.programnaochranusvedku.cz/l/a37-dil-baru-rodinu-si-nevybiras-a-geny-nevycuras/

Cestování s mojí původní rodinou.

https://www.programnaochranusvedku.cz/l/130-dil-baru-evzen-ma-laska/

Plíživá krize mého manželství. Sběr veselých zážitků a rostoucí nuda a nezájem. Pokusy to nastartovat. 

https://www.programnaochranusvedku.cz/l/139-dil-baru-sex-v-supliku-nenajdes/

Okouzlení v začátcích s Drahoušem před třemi lety, které do textů jen nenápadně prosakuje a já měla pocit, že můžu lámat skály a láska všechno zmůže. 

https://www.programnaochranusvedku.cz/l/157-dil-baru-na-mrkanou-a-ministerstvo-nahod/

Krásná povídka, co vyprávělo moje starý auto.

https://www.programnaochranusvedku.cz/l/219-dil-srotik-muj-druhy-zivot/

Peklo na OSPODu. Tíha rozvodu. Touha to ustát důstojně. Další a další pokusy o vztah s Drahoušem a další pády na držku a rostoucí zoufalství a touha tu bolest ukončit. Léta, kdy jsem s ním chodila, ale vlastně žila sama a naučila se všechno dělat po vlastní ose. A být trpělivá. A vzpurná. A odolná. Několik různých konců. Ten předposlední 

https://www.programnaochranusvedku.cz/l/391-dil-baru-louceni/

... a ten poslední. Kdy mě nechává opuštěnou s nemocným dítětem a věnuje se svým koníčkům. Strach o dceru. Největší strach mého života. 

https://www.programnaochranusvedku.cz/l/406-dil-baru-jak-jsem-se-nezblaznila-zatim/

Život s permanentní sračkou a pocitem, že se musím každou chvíli zbláznit. Pomalé nadechování a prázdninové návštěvy na Tinderu. Vtipné historky, pár nových známých a znovu zažívaná samota. 

https://www.programnaochranusvedku.cz/l/421-dil-baru-tinder-neni-tender-a-cisteni-satniku/

To všechno tady je. Posledních pět let našich životů. Pracovních i soukromých. Někdy jsem měla chuť to zabalit, jindy, jako teď je tenhle blog ostrůvek, co mě donutí se hecnout a sepsat to. Abych se jednou za čas mohla otočit a číst si. Jsem ráda, že jsem to tam všechno napsala. Že máme s Margit tuhle kroniku.

Na konec můžu napsat radostnou historku o tom, jak jsem minulé pondělí při cestě do práce u popelnic s tříděným odpadem našla papírovou tašku plnou asijských dárků. Originálně zabalených pozdravů z cest. Hlavně dva krásné hedvábné šátky z čínské národní knihovny, cestovní pouzdro na kabely, obal na knihu z Taiwanu, několik originálně zabalených skládacích cestovních lahví. Něco jsem rozdala, něco si nechala. Boží Ježíšek! Letos od Ježíška asi nic dalšího nedostanu. Budu žít sama, budou mě ožírat kočky nebo krysy (zlatý moli, s těmi už jsem už byla sžitá), a budu si nosit věci od popelnic.

Zdá se, že mám vrcholnou životní etapu.

Naštěstí už se z cest v pořádku vrátila moje duchovní ségra Margit.

Chudák, bude si muset něco vyslechnout.

A vy taky….

Co se nemá psát do blogu?

Jaký svoje fuck-upy jste ochotni sdílet veřejně?

Čtete si starý deníky?

A jakou životní etapu máte?