Budím se až v 9:00. Seru na cvičení, ležím v posteli. Mám pocit, že mi není víc jak 30 a rozhodně nemůžu vážit víc jak 50 kilo. Jsem krásná tak, jak jsem. V každým případě spím zítra doma, a to je dobře.
Pondělí ráno. Státní svátek. Doslov.
Takže teď jste si jako řekli, že jako dobrý, konec dobrý, všechno dobrý, hezkej trip, ale já patřím domů... Celá ta povídka je jenom freudovská sublimace, že jsem si v tom Brně nic neužila. No tak já chci vždycky vědět, jak to bylo dál.
Tak dneska: Předně mi došlo, že "ta povídka" by měla být přísně nepřístupná až do 40. Prostě klan. Holky. Nikdo pod 40 tomu neporozumí.Budou si o nás myslet, že jsme báby, co jim ujíždí vlak.Jsme. Ale zatím to není úplně vidět. Tajme to, co to jde.
Dneska: Kluk se našel. Kluk utekl z domova. Střídavá péče. Ale prý to bylo kvůli čtyřce z diktátu na vyjmenovaná slova.Ach jo.
... už brzy to přijde. A nejen nouzový stav. Od 5.10. jede povídka na pokračování. Od 6.10. se dozvíte, co bylo dál.
Přísahám, že v tomto příběhu nebyly zkonzumovány žádné drogy.Celková konzumace alkoholu byla 1 koktejl a jedno pivo na osobu.Všechno ostatní si vyrobila naše těla zcela sama.