Dneska budu stručná. Dějou se mi věci. Splavně. Připadám si, jako bych kráčela vesmírem a pod nohama se mi skládala cesta. A já jdu v naprosté jistotě a důvěře, že nemůžu šlápnout vedle, přestože kladu nohu do vzduchoprázdna, protože moje chůze a skládání mé cesty jedno jest. Je to krásný pocit. Možná si ještě pořád ulítávám na těch hormonech...
Byl týden prázdnin. V lockdownu. Nevadí. Volno bude super. Plán: Dočtu skvělou knihu Šikmý kostel, první i druhý díl. A budu se radovat, že nejsem havířova žena. Zútulním balkón. Předpověď je dobrá, relativně teplo a slunce. Budeme s dcerou něco tvořit. Uklidím, uvařím. Podívám se na nějaký film. Projdeme se po naší obci. Můžeme dokončit tu skvělou...
Výlet - řízek - šlofíček = základ spokojeného víkendu. A když je v tom přibalený ještě dlouhý spánek, dopolední pohádka, odpolední sex a večerní lázeň, je to víkend v podstatě dokonalý. Mám poslední týdny na takové víkendy štěstí. Někdy spokojené, někdy v podstatě dokonalé. Jen s lehkými variacemi na řízek (ten je možno nahradit třeba grilovanou...
Moje drahá Margit. Všechno nejlepší k narozeninám. Které letos nemáš. Jsem šťastná, když slyším, že se máš dobře. Jsem klidná, když čtu, jak dobře zvládáš všechen ten marast. A jsem nesmírně vděčná, že mám ve svém životě přítelkyni, která je ochotna se mnou sdílet ledasco. (Tím teď nevzpomínám na onen kubánský mejdan na přelomu tisíciletí, kde...
Štěstí se podobá nálezu zapadlého páru ponožek. Štěstí je dovření přecpané skříně. Štěstí je, když nepřibyl žádný další mail s dalším přiblblým úkolem. Například k pořízení nového nábytku do kanceláře, kam teď vůbec nechodím. Ne, teď ne!
Minulý týden mi jeden můj klient poslal dojemnou zprávu, v níž mi děkuje za rok v mé péči, za rok své abstinence, za nejlepší rok svého života. Chtěl si shánět skafandr, aby mě mohl z radosti obejmout. Samozřejmě to poděkování nepatřilo jen mě, ale celému týmu, jehož jsem součástí, ale velmi mě potěšilo a dojalo. Součástí byla i písnička, kterou...
Miluju zimu. Mráz, sníh, nejlépe zalité sluncem, třpytící se kousky poletující vzduchem, nosní dírky se vám při nádechu lepí k sobě, při chůzi to křupe pod nohama, i přes všemožné vrstvy oblečení cítíte, že máte tělo... a pak až dorazíte domů, pomalu rozmrzáte u teplých kamen, v horké vaně, nebo pod peřinou. Tohle zbožňuju. Když taková zima aspoň...
Poslední dobou mám pocit, že celý svět blbne. Mne nevyjímaje. Kolem mne se kumulují lidé, co by asi neměli dělat svou práci. Chyba na chybu. A možná to něco vypovídá i o mně. Dnešek byl obzvláště výživný. Poslední trapas jsem zažila, když jsem se přiřítila na jednání, které zorganizovala moje šéfka. Ještě včera mi ho potvrdila. Teď tu stojím. Nikdo...
Můj milý je hrdina. Přežil oslavu trojnarozenin zcela střízliv. A ještě oslavencům přinesl drze místo lahví alkoholu lahve mléka - no, to už možná hraničí se šílenstvím, ale chápu, že když balíte adiktoložku, jsou některé hraniční činy potřeba. Já jsem ovšem taky hrdinka. Vydržela jsem s úsměvem na rtech bodovat krkací výkony svého synátora. V této...
Margit statečně psala o šedi všedních dní. Ani se nedivím. Přistihla jsem se, jak se zalíbením vzpomínám, že byly časy, kdy jsem měla po kapsách kondomy, teď mám po kapsách roušky. Fuj. Není ochrana jako ochrana... (a kondomy na rozdíl od roušek teda nebyly použitý)
Měli jsme takovou menší oslavu kulatin, nesmí se to říkat, je to...
Barča má čím dál lepší příspěvky. Trochu žárlím. Zdá se mi, že mám mnohem nudnější život. Neplánuju žádnou plastickou operaci, netruchlím po výletech za oceán, nepotkávám prudící důchodce. Dokonce nemám ani tak vtipné příbuzné jako Barča! Přemýšlela jsem, o čem tedy psát, když teď ráno sednu do auta, jedu do práce, tam teda se děje spousta...
On-line život trvá, změna v nedohlednu. Školy zejí prázdnotou. Zažívám dojetí, když vidím prvňáky a druháky, kteří jako jediní dostávají opravdové, opravdové, (čti papírové v deskách) vysvědčení. Ještě včera mi jedna paní učitelka vyprávěla, jak se v její první třídě přihlásila holčička a ptá se: A paní učitelko, co to je, to vysvědčení?
Blíží se jaro. V Jihočínském moři se schyluje k válce, v Evropě se místo pouhých roušek začínají povinně nosit účinnější respirátory. Lidi chudnou, nadávají, podvádějí, smutní, umírají, zoufají, ale taky se zamilovávají, rodí, pracují, tvoří, doufají a sní... Dneska jsem v nemocnici slyšela dva zřízence, jak velmi nevybíravými slovy probírají,...
Spojené státy se zbavily Trumpa. Hurá. My jsme se nezbavili ničeho a nikoho a sousední státy nás označují za riziko. Chápete, jako ve třídě, ten největší smraďoch, vedle kterýho nechcete sedět, páč má vši a není schopen se jich zbavit. Jsme smraďoši, co se spolu hádají, zatímco celý svět už proočkoval desítky, možná stovky miliónů lidí. Já mám teď...
Stala se mi taková zvláštní věc, která vůbec nesouvisí s koronou. Margit Vám jednou psala o tom, jak se nebojí a má důvěru v život a já jí to upřímně věřím. O mně zase platí, že se bojím. Vychovala mě poměrně úzkostná matka, takže se dle statistik a výzkumů není čemu divit. Promiň mami, nic ve zlým, vona byla úzkostná...
Určitě už jste zaznamenaly (vy, ženy, protože mužům obvykle vše dochází o pár měsíců až let pomaleji), že se Vesmír vychýlil z dosavadní rovnováhy. Všechno se mění - některé věci tak radikálně, že to určitě zaznamenali i muži. Zavřených hospod, fitness center a možná i škol si zajisté všimli všichni. Určitě i jistá hysterie ve společnosti neunikla...
Rok 2021 se nám pomalu rozbíhá. Nechci to zakřiknout, ale zatím žádná katastrofa na obzoru, jen takový ten náš už obvyklý marasmus - spousty mrtvých, přeplněné nemocnice i márnice, neschopní politici u moci, dohady o tom, zda je horší nechat se očkovat nebo promořit, zákaz vycházení, zavřené hospody, divadla i sauny... ale jinak klid a pohoda....
Leden 2021. Nakažených nejvíce na světě, plné nemocnice, některá krematoria nestíhají, už je pár očkovaných, tímhle tempem na mne přijde řada možná v létě v roce 2022 ... ach jo ... Zase jsme Best in Covid.(Tohle je legendární věta jednoho pána, o kterém teď už nikdo neví, ale za našich časů byl předsedou vlády, přestože všichni věděli, že je to...
Tak tu máme nový rok. Rok jedna. Teda dvacetjedna. Na počest těch dvacátých let jsme si v pandemicky úzkém kroužku rodiny a promořených blízkých udělali večírek ve stylu dvacátých let století minulého. Jen ten kokain chyběl - jinak šaty, tanečky, ohňostroje, pera, svůdné pohledy i šampaňské jako u Gatsbyho. Skoro. I tak to bylo krásné.
Začal nový rok. 2021. Epidemiologická situace vybíhá z tabulek, PES (to je ten systém výskytu Covidu, to teď údajně řídí stát) překonal hodnotu 90 ze 100 a stal se z něj MAXIPES. Takže si to teď spolu s Fíkem pěkně vypijeme. Dnes v pondělí po prázdninách máme vyrazit do pracovního procesu. Jak bude vypadat nikdo neví. Ale nikdo se už...
Mnozí (Barunku nevyjímaje) tvrdí, že rok 2020 byl rok Piča. Je teda pravda, že procházejíce jím, rodíme se do naprosto nové reality. A někdy to rození je dost napínavý, mnohým z nás jde chvílema i o kejhák. Taky to dost bolí a stojí to hodně námahy. A moc nevíme, co nás tam venku čeká a jak v tom novém životě...
Někde jsem četla, že jak je v čínském kalendáři rok kohouta, hada a kdoví čeho, rok 2020 je rok píča. Souhlasila bych, kdyby to neuráželo ženské přirození. Pičky jsou naše blaho a na ty bacha. Rok 2020 je zatím asi nejdivnější rok v mém životě. Dělala jsem spoustu věcí, o kterých jsem ani nevěděla, že je umím, a nedělala jsem...
Slunovrat je za námi. Byla jsem navštívit Bohyně a donesla jim dary. Pálila jsem, co chci, aby odešlo, vykládala karty, přála si, psala a malovala, co chci, aby přišlo. Našla jsem to i díky svým milým ženám (děkuji vám, drahé přítelkyně!). Přeju si ve svém životě zachovat svobodu a spokojenost a dále je prohlubovat, přeju si do svého života...
Je to tu. Pondělí, pondělí, pondělí ... Vánoce. Vánoce. Vánoce.
Za pár dnů nás čeká zimní Slunovrat. V astrologickém roce jeden z nejvýraznějších dnů. V mnoha náboženstvích jeden z nejdůležitějších svátků. Noc bude nejdelší za celý rok, den nejkratší. Čeká nás v tu noc cesta do tmy. A proto rozdělejme ohně a tančeme kolem, abychom se mohli potkat se svými stíny vytaženými z temnot, utkat se s nimi a nakonec...
Každý den se probouzíme do jiné reality. Večer usínáme s otevřenými restauracemi a ráno se zavřenými, lidé brakují obchody, protože zítra již možná na Vánoce nenakoupí. Vláda se chová jako banda výrostků šikanujících slabšího. Jejich opatření splňují všechny znaky šikany: Dlouhodobost, nerovnost sil, slabší říká, že už nemůže, a tyran nepřestává a...
O víkendu chodil Mikuláš. V doprovodu čerta a anděla káral děti za jejich prohřešky a rozdával sladkosti. Nemám tenhle svátek moc ráda. Nemám ráda strašení dětí (ani dospělých), ani jejich uplácení. K nám domů nikdy Mikuláš s čerty nepřišel. Jednou přišel Mikuláš s andělem a už to ty maličké vyděsilo. A tak každý rok najdou nějaké oříšky a ovoce v...
Nastal čas rozvolňování. Vracíme se k věcem, které tvoří "normální" bytí. Pečení perníčků, setkání s přáteli, pracovní porady face to face, tedy half-face to half-face (spodní část obličeje pořád nevidíme, ale alespoň už to není monitor to monitor). A gin-tonik a svářo.
Sedím naproti ní a nevím, co mám dělat. Říká, že má ze mě strach. Že ji ponižuju tím, jak se k ní chovám. Že neví, jak to zvládne. Pláče. Je zraněná, rozbitá, vyčerpaná, unavená... A mně je to líto a nevím, co s tím... Omlouvám se, nechtěla jsem, neuvědomila si, nemyslela to tak... Nemyslela... Prostě jsem se jen rozmáchla a...
Advent v plném běhu, ale i věci světské ... Třídní schůzky on-line. Pohoda, sklenička portského, oba rodiče přítomni, tedy jeden šmíruje z postele. Naše úča je skvělá. Zvládá. Učí skupinky. Je kreativní. Tyká si s dětmi i rodiči. Zajímá se. Chce vědět, jak to prožíváme/přežíváme. Obohacuje naši rodinu o tvůrčí dílny. Doufám, že zvládneme i tu...