Strčit hlavu pod peřinu a počkat, než to přejde. Neslyšet, nevidět a hlavně, hlavně o tom nemluvit. Tolik tajemství, okolností, událostí, myšlenek, činů, tužeb… Tolik věcí se děje, které nemůžu nikomu říct, nebo vždycky jen někomu, ale ne komukoliv, ne všem, ne veřejně, že už jsem si začala i psát do šuplíku tajný blog. A světe div se, všechny moje...
Baru: Margit, hezkej pondělní blog … ale, vole, od kdy jsme vyšší střední věk, jak to tam píšeš???? 😵💫🥵☠️☠️☠️☠️ Snad jen střední. A spíš nižší střední věk, ne? 😇🤣🤣🤣
Zase tu máme období štíra a s ním ostrou břitkost vyjevujících se skutečností. Bodá a řeže a nenechá nikoho schovávat se za maskami. Vášně bublají, stíny se odkopávají, valíme se v divokém proudu štíří energie obnažováni až na kost. Mnohdy je to náročné. V té intenzitě a množství vybavovaných sraček. Má to i své výhody. Nemá smysl hrát hodnou...
Mám šílený hořečnatý sen: Stojím na nádraží někde ve Skandinávii, v místě, jehož jméno nemohu ani vyslovit. Máme někde s Drahoušem sraz, ale já nevím, v jakém městě. Přijíždějí vlaky, ale já netuším, který je ten můj. Jsem trpělivá. Pojedou další vlaky. Nemůžu tu cílovou destinaci najít na mapě, nefunguje mi Google Maps v mobilu, mapa nejde...
Vyplavila jsem se na dovolenou. Vypravila jsem se po dlouhém toužení na loď. Díky E. a jejímu muži a díky tomu, že dala dohromady dostatek kamarádů z různých zemí a její muž byl ochotný naši loď odřídit (teda odkormidlovat a a nás, mořské zelenáče, trochu zaučit). Takže hurá do tepla, hurá za dobrodružstvím - bez dětí, s lidma, z nichž...
Už zase píšu blog až v pondělí. O víkendu to nějak nešlo. Myšlenky vířily a nějak nebyl čas nebo co. To se bude Margit na lodi divit. Jak jsem zvlčela. Ale Margit stejně zřejmě nemá signál, neozývá se, a teda doufám, že si plutí na jachtě užívá a moc neblije z mořské nemoci.
Proč se to dneska jmenuje Sražená?...
Jako by se čas srazil jak vlněný svetr v pračce. Možná je to podzimní rovnodenností a překlápěcím do podzimu, možná přibýváním věku a zkracováním počtu dnů do konce života, možná mají pravdu teorie tvrdící, že děti mají dny daleko delší než dospělí a dny starců jsou nejkratší… Všechno běží tak rychle, že se sotva stíhám nadechovat… Minulý víkend...
Sedím v sále plném supervizorů a koučů. Zatímco na jiné konferenci už je zvykem mít všechno v aplikaci, která hlídá počty přihlášených, upozorňuje na začátky příspěvků i na to, když se objeví nějaká zatoulaná šálička, tady všechno běží poněkud postaru.
Začal školní rok a po pár dnech se děsně ochladilo. Podzim byl asi dva dny. Na horách napadl první sněhový poprašek. Na Facebooku se lidi chlubí, v kterém paneláku už se topí. V našem ne. Venku neúnavně prší a dvě třetiny země čekají stoletou vodu a záplavy. My, co žijeme na kopci, můžeme zůstat poměrně v klidu. Snad jen zajdu...
Margit říkala, ať tentokrát napíšu příspěvek já. Že toho má moc. A já teda, že jo, ale vlastně nevím o čem. Třeba o tom dni, kdy ráno čtu o zmizení svého kolegy, v poledne evakuují školu mé dcery, celé odpoledne školím wellbeing ve vyloučené lokalitě, pak mne na tři hodiny zadrží na státní hranici bez signálu, zaplatím pokutu 40 euro...
Margit: Šukací ostrov a Mistrovství světa v měnění plánů
Pamatujete na covid? Na toho strašáka z historie? Taková ta nemoc, kvůli které jsme nesměli měsíce vycházet ze svých obydlí a vídat se svými blízkými a už vůbec ne s těmi vzdálenými či dokonce neznámými? Taková ta hrozná choroba, co kvůli ní umíraly tisíce lidí? Ten tajemný zákeřný virus, kvůli kterému jsme si šili roušky ze starých triček a...
Stojí u dveří vlaku a připravuje se na výstup. Možná je to příliš brzy, ale chce mít jistotu, že si nesplete stanici. Cestuje tudy poprvé. Na nohou má bílé tenisky. No, bílé… bílé byly, když je kupovala. Bílé byly, když se je jednou v záchvatu pořádkumilovnosti pokusila vyčistit. Teď jsou jako prase, ale jí je to jedno. Zvláštní je, že...
Tak jo. Užila jsem si s dcerou kachny a veverky v Londýně a teď už je můj čas jenom můj. Nakrmím kočku, zaleju kytky a v šest hodin ráno znovu stojím na hlavním nádraží. Cesta. Je to výlet nebo útěk? Nevím. Trochu se samostatné cesty bojím, a ještě více se těším. Tradiční šotouš si na nádraží udělá par fotek. Pak...
Rozkročena mezi Thanatem a Erotem. Letošní Lví brána mě trhá na kusy. Obě strany života se připomínají bolestně, letos je daleko bližší Thanatos, Eros se mi jen z dálky pochechtává…
Už na to se.u. Všechny moje snahy dělat věci dobře se stejně nakonec zkomplikují. I kdybych byla nejdokonalejší, nezmůžu nic. A dokonalá, dokonalá já rozhodně nejsem. Nejsem dokonalá dcera, nebyla jsem dokonalá manželka, nejsem dokonalá matka a nejsem dokonalá milenka. Nevařím dokonale. Nejsem dokonalý zaměstnanec. Nedokonale třídím odpad. Asi mi...
Aha! Tak ono je to tu odedávna! To nejsem jenom já! Božena to taky měla. Teda Barbora. Panklová, nebo Zaháňská, později Němcová, největší z tehdejších Češek. Píše o tom. O tom, že tu díru v duši stále cítí, že ji nemůže naplnit nevinná láska jejích dětí, i když je nade vše miluje, že myslela, že by ji mohla zaplnit láska...
Jsme s Drahoušem týden na cestě, a ještě jsme se nezabili. Nikdy jsme spolu takhle dlouho nebyli. Naše setkání byla obvykle ohraničena maximálně dvěma nocemi.
Prázdniny jsou, když jedeš pryč z města a nad obzorem se klene duha...
Mohla bych Vám tu ze svých poznámek vystřihnout několik srdceryvných scén. Sebelítostivých v duchu zlomeného srdce a nebetyčné naivity. Vono teda po miliontý už to nikoho moc nedojímá. Ani mě. Což je na tom mimochodem nejhorší.
Nastal čas věčně mokrých polodredovatých vlasů, neustále přebalovaných zavazadel, plných sušáků na prádlo, cestování, pikniků, koncertů, divadel, návštěv, výjezdů a nacházení hromad plesnivých svačin v různých školních zavazadlech. Prázdniny do nás narazily silou rozběhnutého býka. Do mě tedy určitě. Diář se mi utěšeně plní a vypadá to, že budu...
Koukám z balkonu a podvědomě ho pořád ještě hledám. Ještě jsem si nezvykla. Nestojí tam. Je pryč. Je v dobrých rukách. Jako když vezete zvířátko na veterinu a říkáte dětem, že Váš pejsek teď bude žít ve psím ráji. Se spoustou pamlsků a zábavy … ehm ehm ... Naštěstí v tomhle nekecám. Šrotík je pryč. Je v autím ráji zpátky...
Přesto, že Slunovrat ještě nenastal, letní nálada už je nějakou dobu ve vzduchu. Lidi odkládají svršky (někteří i spodky), berou si dovolené, cestují, začínají navštěvovat koupaliště a jiné vodní plochy, vystavovat svá těla slunci, rozjíždí se sezóna zmrzlin a festivalů. U mě se léto projevuje především tím, že nejsem skoro vůbec doma. Trajdám po...
Je neděle podvečer. Dcera se v dobré náladě přestěhovala na týden k tatínkovi. Prázdniny jsou naplánované a snad to všechno klapne v klidu. Doma se rozhostilo ticho prázdného bytu. Kočka se povaluje na sluníčku, na balkón lítá stádečko sýkorek na krmítko a dělají jí společnost. Je červen. V mailu mám několikery letenky a vlakový lístek od...
V sobotu byl Mezinárodní den dětí. Přemýšlím o těch svých. I o sobě, jako o dítěti a o všech svých vnitřních dětských kvalitách... Přemýšlím o tom, jak moje děti vyrostly, jak se změnily a mění jejich potřeby a přání, o tom, jak se s nimi mění moje rodičovství. Na výstavě Svět vědy i další den ve Středočeské galerii umění jsem...
Poté, co před 14 dny přivezl Drahouš z Moravy strašlivý střevní rotavirový katar, nebo jak se té hrůze říká, byla jsem uvězněna doma v blízkosti sociálního zařízení. Jen postel, záchod a já. Alespoň mě mohly trochu přestat bolet svaly namožené bikram jógou. Můj táta tuhle metodu preferoval celé naše dětství. Když jsme si s bráchou stěžovali na...
Byla jsem holotropně dýchat. Den po narozeninách svý mámy. A mým záměrem bylo vrátit se do svého porodu a nějak porovnat, co tam bylo těžký. A že to těžký bylo. Aspoň co máma vyprávěla. Dodržovala jsem doporučené odlehčení stravy, absenci omamných látek i vyloučení sexu a kontemplativní stav. Už pár dnů před dýcháním mi lidi říkali, že působím dost...
Kolem řádí den Matek. Moje drahá dcera mi vyrobila rámeček na fotky. Sociální sítě nabízí maminkám slevy, zkomercializovat se dá cokoliv, ale i inspirativní zamyšlení nad tím, jak je mateřství krásný, komplikovaný, zraňující, vyčerpávající … spojené s mnoha nároky a emocemi. Já jsem dnes matka spíše na hovno a slavím den zvratek. Doufám, že budu...
Před rokem jsem psala o polyamory a tančila kolem ohňů, teď mám pocit, že se sotva vleču. Nepotřebuju mít amorů plnou náruč, stačila by mi jedna láska. Ale autentická, upřímná, svobodná a pestrá, bohatá. V Čaronoc bylo zakázáno pro riziko požárů rozdělávat ohně, tak jsme slavili skromně v úzkém kroužku - já a moje děti, Eva a její kocour. Oslavili...
Tak, co přesně v tom zkoušení potřebuješ? Ptám se odhodlaně.