Loni 22. prosince jsem si koupila taneční boty. V pomatení smyslů, s pocitem, že přece nemůžu žít takhle, že se musí něco stát, jsem si koupila za bratru čtyři tisíce taneční střevíčky. Zlaté, s koženou podrážkou a chráničem na podpatek. Strašlivá zbytečnost, když nemáte s kým jít tančit, ples nepřipadá v úvahu, hroutí se Vám manželství, jistoty se...
Před pár dny se ještě dalo chodit venku v krátkém rukávu a sukni bez silonek, dneska aby člověk vytáhl minimálně softshellku a kulicha. Podzim je tady. Pravda, takhle v polovině října vlastně celkem pozdě, ale zato teda pěkně fofrem. Žádné štráchy s tím, pěkně z nuly na sto (nebo teda spíš z pětadvaceti na deset) během chvilky. Brrr, tfuj...
Původně se tenhle díl měl jmenovat: Špičky, pičky a špíčky a měl pojednávat o skupinovém cvičení, které máme s kolegyněmi v práci. Péťa, naše krotitelka, cvičitelka, bachařka a bohyně těla v jedné osobě přichází každé pondělí v době oběda. (Před její lekcí samozřejmě nikdo nic nejí, protože to by byla smrtelná kombinace. A navíc po jejím cvičení...
Vracím se k psaní poezie. Psávala jsem básně kdysi zamlada. Pak mi to roky přišlo divný, nebo jsem neměla žádnou inspiraci. Roky jsem si napsala jen sem tam nějakou krátkou noticku do svého občasníku. Pak jsem se k Baru přidala ve psaní tohohle blogu a začala k psaní povzbuzovat i svoje klienty. Nechávali jsme klienty v pobytové léčbě psát dopisy...
Tak se to stalo. Vážně nás rozvedli. Vážně jsem teď svobodná. No svobodná? Furt chodím do práce, platím daně, budu vyplácet muže z jeho části bytu, a to se dost zapotím, pečuju o dceru… V jednu chvíli mám ze sebe radost, jak to dobře zvládám, a pak se zase všechno zesere, přijde zvoraný test u dcery ve škole, poznávačka z...
Barunčina svoboda zažívá své čerstvé šestinedělí. Ta moje je sice už v předškolním věku, ale péči potřebuje neustále. Pořád se učím. Ve vztazích mám i přes své silné řeči o nezávislosti, stále tendenci hledat Pana Božského a v práci jsem někdy loajální až za hrob, o děti se starám, kočku krmím, daně platím, zákony neporušuju... no, o mé svobodě v...
Moje svoboda se narodí zítra. V úterý 12.9.2023 plánovaným císařský řezem, který povede soudkyně v Justičním paláci na Míčánkách. Banální zákrok, kterých tam denně dělají mraky. Snad mě to nezabije. Bez narkózy a epidurálu. Už teď to bolí. Ale je to neodvratné.
Ach, kdybych měla někde milého,
Věším. Ne sebe. Věším prádlo. U tety a strýčka na chalupě. Je jim k osmdesáti. Jsou svůj druhý pokus. Oba se kdysi rozvedli a brali se, když mi bylo 11, což už je 35 let. A já dneska poslouchám jejich vyprávění o tom, že se nedávno děsně pohádali nad tím, jak strýček pověsil prádlo. Tak za prvé: pověsil prádlo, a...
Rudá voda ve vaně. Jako by z mého těla vytékala krev a já se v ní koupala. Teče z vagíny nebo ze žil? Je krásná. Fascinovaně koukám na svoje ruce, nohy, břicho, ňadra. V té rudé vypadají cize, krásně, jako sošné objekty. Z prstu mi na bradavku skapává kapka vody. Ach. Jako dotek milence. Nořím se do té horké rudé...
Kdybych ležel na analytické pohovce (což je skutečně komická představa), musel bych začít tím, že je mi devatenáct a jsem nechtěné dítě. Moje první žena, ta, která se mě první dotýkala a přivedla mě do světa, si se mnou vůbec nebyla jistá. Vlastně mám pocit, že celý svůj život jsem takový plán B. V těch nejvýznamnějších okamžicích jsem vždycky...
Nedávno jsme zažili superúplněk a blížíme se ke Lví bráně. Je čas oslav sklizně, Dožínky, Lughnassad, vzduch bzučí naplněnou energií. Tropická horka se zlomila do studených deštivých dnů, lámou se prázdniny (teda už se zlomily), já prožila horkou předdovolenou, studenější dovolenou, a pak jak do ledové vody skočila šipku do pracovních povinností,...
Margit Vám už leccos bonznula. Pořídila jsem si trvalou. A trvalá si pořídila mne. Nooo… na začátku byl skvělý nápad. Bylo by úžasné mít kudrny a mít s nimi co nejméně práce. To se přece dělalo trvalou. V dobách mého mládí. Trvalá je mála z věcí, kterou jsou nikdy na hlavě neměla. Kadeřnice se nejdříve ošívá, ale pak souhlasí a...
Když někam s Baru vyrážíme, otevíráme portál. Už je to tak nějak automatika – někam se nasměrujeme a otevřeme se možnostem, které ten výlet přinese. A on vždycky přinese něco úchvatného. Na posledním společném výletě zaznělo: "Ježiš, to je krása!" snad tisíckrát…
Takovej verš, co ze mne vypadl. V tom vedru. Sedím nahá u počítače v prázdném bytě. Kočka celý den pospává a já taky, protože jsem si na včerejší návštěvě francouzského trhu přivodila pořádnou letní kocovinu. A protože už prostě nic nevydržím, dostávám se z ní jen pomalu. Jak jsem stará, tak bych mohla vědět, že míchání různých druhů vína se...
Letošní prázdniny mi začaly hned posledního června a udeřily plnou silou. Měla jsem volno a jen co jsem dětem pogratulovala ke skvělým studijním výsledkům, naložila jsem postupně dvě své bývalé spolužačky a vyrazily jsme směr Haná. Herci a herečky, s nimiž jsem začínala svá vysokoškolská studia totiž pořádají každoroční spolužácký sraz, na kterém...
Je to tady. Červenec. Prázdniny začaly a Praha se pomalu vyprazdňuje. Většina mých známých někam mizí. Poslední týden před koncem roku byl prubířským kamenem mého ega.
Prožili jsme Slunovrat a svatojánskou noc. O slunovratu pršelo a hřmělo, Perun ukazoval svoji sílu. A přesto plály ohně. Ti skalní vytrvali a na břehu Vltavy pak byli očištěni dýmem, modlili se k bohům čtyř světových stran a k živlům, které tito bohové reprezentují a ovládají, pálili slavnostní oheň a v něm byliny a to, čeho se chtěli zbavit a...
Nemám doma mravence. Jen občas moly. Mravence jsem měla jen jednou, když jsem ještě za mlada v eko-záchvatu koupila vánoční stromek v květináči. V ceně stromku bylo i plně funkční mraveniště. Ale neodhalilo se hned. Až po Vánocích, kdy byl stromek zazimován v jedné nepoužívané místnosti a pomalu usychal (nikdy nepřežije, je to jen iluze ochrany...
Léto začíná. A s ním ohrožení mých základních jistot, mého primárního bezpečného místa, mého domova. Začala hmyzí válka.
Červen je pro mne poetický měsíc. Jako by všechno zezelenalo, rozkvetlo, nabylo, rozsvítilo se. Léto se probouzí. Po ránu ještě jako lehce mrzutý prochladnutý spáč, ale už během dopoledne se dostane do kondice a rozzáří se, odpoledne pak nekompromisně klepe na okno kanceláře a říká: Hej, co tam vysedáváš, okamžitě se zvedni a vyraz. Jdi se trochu...
Moje máma se bojí, že už brzo umře. Ne v řádu týdnů či měsíců, ale v řádu let. Oslavila teď sedmdesátku a bála se, co se stane až se v den těch sedmdesátých narozenin probudí. A jestli se vůbec probudí. To její vnoučata spolu o smrti debatují bez zábran. "Já bych se chtěla utopit. Prej to chutná sladce. Spolužačka, co...
V poslední době slýchám od svého manžela a dcery často, že jsem lhářka. Tedy přesně, že jsem tehdy lhala, říká moje milovaná dcera. Tehdy. Když se ptám, kdy a v čem, konkrétní odpovědi se mi nedostává. Nedá se tomu bránit. Moje jediná lež byla v tom, že jsem kdysi neříkala svému muži, co všechno dělám. Potkávala se s někým,...
Když natáhnete gumičku hodně do jednoho směru a pustíte ji, vyletí pak prudce směrem druhým. Po rozpadu vážného vztahu jede můj život v nevážných kolejích, skoro jako by mi bylo něco málo přes dvacet, jen s vlastním bydlením a vyšším příjmem. Rychle a zběsile. Po rozchodu s milým, s nímž byl můj život poměrně usazený, spořádaný a jel v jakýchsi...
Jestli takhle vypadá krize středního věku, tak zaplaťpánbůh za ní, povídá jeden můj kamarád trochu hystericky. Vzpomenu si na to, když cestuji v buse ze Suchdola a naproti mně na sedačce jeden muž vypráví druhému celý svůj příběh a životní filozofii.
Dnes je magická noc - proto píšu už v neděli, abyste to ještě stihly...
Jezdím teď dvacet let starým autem. No. Jezdím … auto mi prodali rodiče. Za pakatel. Pak ho ovšem nechali prohlédnout u lokálního automechanika, abych byla v bezpečí. To mě stálo půlku pakatelu navíc. Ach můj bože. Ale zvládnu to. Auto je maličké, třídvéřové, oranžové a když je teplo, dá se mu stáhnout střecha. Takže romantika. Citroen C3 Pluriel z...
Vedeme s dcerou diskuse na téma vztahů. Její dospívání a vývoj vztahů okolo nás vede k jejímu hlasitě komentovanému uvažování nad tím, co je v partnerství správné, žádoucí, férové. A já se jí snažím zprostředkovávat pohled generace jejích rodičů.
Někdo říká, že nejsi a někteří v Tebe nevěří. Já věřím, že jsi. A věřím, že mě máš nějak rád a taky, že mě svým způsobem vychováváš. Potřebuju, abys byl, a jsi pro mě rozhodně víc Bohem terapeutickým, jak se říká v postmoderní společnosti (… sem zase chytrá) než Bohem starozákonním trestajícím. Jsou Velikonoce, Tvůj syn má výročí úmrtnin, takže...
Díl dvoustý. Díl dva-sta, jak by řekl tatínek z Pelíšků. Dvěstě dílů spolu. My dvě a vy s námi...