Nastal čas věčně mokrých polodredovatých vlasů, neustále přebalovaných zavazadel, plných sušáků na prádlo, cestování, pikniků, koncertů, divadel, návštěv, výjezdů a nacházení hromad plesnivých svačin v různých školních zavazadlech. Prázdniny do nás narazily silou rozběhnutého býka. Do mě tedy určitě. Diář se mi utěšeně plní a vypadá to, že budu...
Koukám z balkonu a podvědomě ho pořád ještě hledám. Ještě jsem si nezvykla. Nestojí tam. Je pryč. Je v dobrých rukách. Jako když vezete zvířátko na veterinu a říkáte dětem, že Váš pejsek teď bude žít ve psím ráji. Se spoustou pamlsků a zábavy … ehm ehm ... Naštěstí v tomhle nekecám. Šrotík je pryč. Je v autím ráji zpátky...
Přesto, že Slunovrat ještě nenastal, letní nálada už je nějakou dobu ve vzduchu. Lidi odkládají svršky (někteří i spodky), berou si dovolené, cestují, začínají navštěvovat koupaliště a jiné vodní plochy, vystavovat svá těla slunci, rozjíždí se sezóna zmrzlin a festivalů. U mě se léto projevuje především tím, že nejsem skoro vůbec doma. Trajdám po...
Je neděle podvečer. Dcera se v dobré náladě přestěhovala na týden k tatínkovi. Prázdniny jsou naplánované a snad to všechno klapne v klidu. Doma se rozhostilo ticho prázdného bytu. Kočka se povaluje na sluníčku, na balkón lítá stádečko sýkorek na krmítko a dělají jí společnost. Je červen. V mailu mám několikery letenky a vlakový lístek od...
V sobotu byl Mezinárodní den dětí. Přemýšlím o těch svých. I o sobě, jako o dítěti a o všech svých vnitřních dětských kvalitách... Přemýšlím o tom, jak moje děti vyrostly, jak se změnily a mění jejich potřeby a přání, o tom, jak se s nimi mění moje rodičovství. Na výstavě Svět vědy i další den ve Středočeské galerii umění jsem...
Poté, co před 14 dny přivezl Drahouš z Moravy strašlivý střevní rotavirový katar, nebo jak se té hrůze říká, byla jsem uvězněna doma v blízkosti sociálního zařízení. Jen postel, záchod a já. Alespoň mě mohly trochu přestat bolet svaly namožené bikram jógou. Můj táta tuhle metodu preferoval celé naše dětství. Když jsme si s bráchou stěžovali na...
Byla jsem holotropně dýchat. Den po narozeninách svý mámy. A mým záměrem bylo vrátit se do svého porodu a nějak porovnat, co tam bylo těžký. A že to těžký bylo. Aspoň co máma vyprávěla. Dodržovala jsem doporučené odlehčení stravy, absenci omamných látek i vyloučení sexu a kontemplativní stav. Už pár dnů před dýcháním mi lidi říkali, že působím dost...
Kolem řádí den Matek. Moje drahá dcera mi vyrobila rámeček na fotky. Sociální sítě nabízí maminkám slevy, zkomercializovat se dá cokoliv, ale i inspirativní zamyšlení nad tím, jak je mateřství krásný, komplikovaný, zraňující, vyčerpávající … spojené s mnoha nároky a emocemi. Já jsem dnes matka spíše na hovno a slavím den zvratek. Doufám, že budu...
Před rokem jsem psala o polyamory a tančila kolem ohňů, teď mám pocit, že se sotva vleču. Nepotřebuju mít amorů plnou náruč, stačila by mi jedna láska. Ale autentická, upřímná, svobodná a pestrá, bohatá. V Čaronoc bylo zakázáno pro riziko požárů rozdělávat ohně, tak jsme slavili skromně v úzkém kroužku - já a moje děti, Eva a její kocour. Oslavili...
Tak, co přesně v tom zkoušení potřebuješ? Ptám se odhodlaně.
"A jak vy mladí teda říkáte tomu, když se máte nějak rádi, ty ho dokonce miluješ, trávíte spolu spoustu času, povídáte si, svěřujete se, spíte spolu, ale nechodíte spolu?"
"Na piču situace."
"Aha. Tak to tomu říkáte stejně, jako my starý..."
Posledních čtrnáct dnů byl mazec. Děti se chystají na přijímačky, rodiče vyšilují, ve školách vrcholí zápisy do prvních tříd a s tím i vystavování případných odkladů školní docházky. Dělám to dvacet let, kdo by řekl, že kolem toho zrovna letos bude takový humbuk. Někdo na ministerstvu školství si všiml, že je odkladů moc. Že jsme na české děti moc...
"Takže si nemám dělat naděje?" ptá se mě máma. "Na co???" trochu se děsím. "No že se vdáš a budeš se mít dobře." dí mateř. "Mami!?!?! Já už se nikdy vdávat nechci. Já se mám moc dobře! A trochu se bojím, že by mi to sňatek mohl zkazit!!!"
Dneska příspěvek nebude. Margit se potuluje po Itálii a Baruna se fláká po severu Čech. Jedna nemá notebook, druhá čas.....
Začala přemýšlet, jak se pozná někdo, kdo je starý. Hledala to i na internetu. Odpovědi, ke kterým se dopracovala byly následující: Měl někdy Siemens, Philips, Ericsson, Alcatel nebo Nokii a ví, co je to Eurotel, Paegas, Oskar a Merkur. Řekl by technik.
"Já vůbec nevím, o čem budu tentokrát psát,"... "Můžeš napsat, že jsme zase utopili Moranu a tvoje dcera ještě pořád nepřišla o panenství,"... "Cože???"
Píšu příspěvek a divím se, jak je možný, že na mě vychází sudý díl. Kulatiny přece vždycky píše Margit. No jo, jednou jsem se spletla (mrkněte na návaznost a 234. díl), a už v tom jedeme obě. Jejda holky. Tak jsme si ubraly pár dílů, nobóže, je to jako ubrat si pár let na večírku, tak teď teda pokračujeme, ale...
Přišlo na nás jaro. Na obě. Píšeme si s Baru ve verších. U Barči se jaro projevuje především nakupováním nových kousků oblečení, u mne především kontaktováním nových (či starých - to je jedno) mužů. Ne, že by Baru byla nějaká frigida - pořád ale věří, že s ní její Drahouš konečně začne fakt žít, miluje ho a věří v monogamii....
Posledních čtrnáct dní je jako let. VýLet.Kdybych se vznášela nad svým životem, viděla bych pestrou skládačku plnou zážitků. A u spousty z nich platí: Neumím to, ale dělá mi to radost. Minulý týden byly jarní prázdniny a tento jsme měli jet s Margit na čtyři dny na lyže. Jak Vám psala, všechno se to nakonec přeskládalo. A tak je výsledný...
Člověk míní, Pánbůh mění... Děje se mi to teď skoro každý den. Když si něco naplánuju, obvykle to nedopadne, případně to dopadne úplně jinak a jindy, zato mi do života přicházejí různé neplánované skvělé zážitky.
Už jsem tu určitě někdy psala, že když jsme s blogem v roce 2020 začínaly, měla jsem představu, že v padesáti budu mít docenturu a kašmírový kabát. Do padesátky mám ještě značné rezervy (značnééééé, aby bylo jasno), ale už vím, že to zřejmě bude jinak. Myslela jsem si, že budu vzdělaná, moje univerzitní kariéra poroste a budu dostatečně bohatá,...
Jsme jen těsně po období Hromnic alias Perunic či svátku Imbolc. Svátku oslavujícího konec zimy, který sice ještě není moc vidět, ale už je cítit v kostech. Svátku, který oslavuje sílu a odhodlání semen, jež uprostřed temnoty a tíhy země žijí vírou, nadějí, přesvědčením, že nastal čas se probudit, vydat všechnu svou sílu, vystrčit klíček a drát se...
Dny se prodlužují. Cítím to v kostech. Upřímě doufám, že ty přemrzlosti, co Margit každý rok tak nutně potřebuje, už jsou za námi, a že zima se bude držet převážně hor. Pojedu s dcerou a snad i ještě jednou s Margit na lyže, jasňačka, v horách prosíme upravený manžestr, ale do Prahy klidně pomalu vpouštějte předjaří. Poslední dobou si užívám....
Už je zase hodně pod nulou. Všechno namrzlo, někteří lidé nevychází ven, jiní nosí na botách gumičky s kovovými hroty, další si lámou končetiny. Dokonce napadal lehký sněhový poprašek a slunce bylo tak milé, že do něj několik dnů za sebou pouštělo jiskřivá prasátka. Miluju tohle počasí, to už jsem několikrát psala. Letos mám ale dojem, že mi...
Tak jsme byli s Drahoušem na procházce po Ladronce. Bylo to někdy po nedorozumění s rychlovarnou konvicí. Jemu přijde přebytečná a že prej zabírá místo na lince, já se vztekám, že snad nikdy nic nevařil, když nechápe, že rychlovarka je nezbytnost. Pche. A vůbec, co mu dává oprávnění kecat do mojí domácnosti. No, už nás dohánějí diskuse párů, co...
Jak na Nový rok, tak po celý rok. Prý. Pokud bych to měla vztáhnout jen na ten první den v roce, nebylo to vůbec špatné. Po Silvestru u Barči jsem se probudila u ní v obýváku, byla snídaně, procházka, oběd, nad kterým ohrnovala nos jen Bářina dcera (ale ta jí jenom suchý housky a Brumíky, takže jsem si to nebrala...
Je prvního ledna roku 2024. (Teda bude zítra, protože příspěvek finišuju na Silvestra). To číslo, 2024, vypadá skvěle. Osmička je moje číslo. Rovnováha. Tíha i lehkost. Hmota i duch. Kéž je to rok dobrý. Přejme si radost, inspiraci, zdraví, mír a klid. A štěstí. Páč na Titaniku byli všichni zdraví. A jinde taky … Štěstí je v životě třeba. Tak...
Zas můžu přijímat lásku. Zas ji cítím a dostávám a vnímám. Netuším, jak se to stalo, ale jsem za to vděčná. Už to bylo fakt náročný, pohybovat se světem s energií na minimu, nemilovaná, toužící snad jen po samotě a spánku... To je největší dar letošního Slunovratu či Vánoc nebo Chanuky... To je fuk, děkuju za obnovení tohoto zdroje. O...
Je třetí adventní neděle podvečer. Přišla jsem domů a zapálila tři svíčky na adventním věnci. Už trochu sesychá, tak jsem obezřetná a pořád ho koutkem oka pozoruju. Právě jsem se vrátila z Brna. Nakrmila kočku. Dala do vázy kytku, co se mnou cestovala celý den a vlezla si do vany. Nebojte, žádné kalamity, vana byla před adventním věncem. A furt...
S tvou přítomností, jak v trávě zmije,