Blog

Hned na začátek: Ne. Margit se nevdává.

Další víkend na téměř stejném místě, a přitom ne doma. Jak neobvyklé v této pandemické době. Zase v Ráji. Tentokrát trochu méně výletově, více pracovně respektive byznysově (jak se teď módně říká), se širokou rodinou. Nejen s částí té pokrevní (bratr, neteř, dcera, syn), ale i se svou adoptovanou "mormonskou" rodinou - to znamená má defactosestra...

Tohle bude vypadat jako zahrádkářský příspěvek. Ale není. Věci, na které nastal čas, měl by se jmenovat spíš. Byli jsme s dcerou v ZOO. A koupili dědovi na zahrádku sloní trus. Báječné. Jak originální dárek. Trus jsme pak nechali do druhého dne v autě. Trochu jsem trnula. Kdo znáte mého muže nebo čtete pravidelně, přeci víte, jak to má s...

Strávila jsem víkend v Ráji. Milý mě tam vzal.

Óóóó, jak Ti závidím, Margit, Vaše rodinné sešlosti, včetně úchylných strýčků. Když se to naředí, je to lepší. Ve větší společnosti. Emoce nejsou tak silné, hluk je větší, takže zaplať pánbůh často neslyšíš, co ten druhý říká. Taky si na jednoho Tvého strýčka pamatuju, rád si šáhnul a byl dost neodbytnej. ME TOO.

Tak jo. Opravdu. Netrvalo to ani týden. Ministr zdravotnictví už je pryč. A jede se od znovu. Zase je tam ten první. Kolo kolo mlýnský a Zlatá brána otevřená, zlatým klíčem odemčená. Kdo do ní vejde, tomu hlava sejde, ať je to ten nebo ten, praštíme ho koštětem. Tak jedeme druhé kolo. Ty lidi mají ale žaludek.

Rodinu si člověk nevybírá. Do té se narodí. Existují ovšem i teorie, že duše si rodinu, do které se narodí, vybírají právě podle toho, co potřebují zažít, nebo co chtějí (nebo spíš mají) členy své rodiny naučit. Barčiny historky o její rodině zbožňuju - dávají mi pocit, že moji příbuzní jsou furt v normě. Moje duše mi příbuzné vybrala dobře,...

Je mi jasné, že netrpělivě čekáte na historku o seznámení s potenciální tchyní, jsou i tací, kteří se ptají, kdy už konečně bude. Ale prosím ještě o trpělivost - musím vám alespoň stručně shrnout dění posledních dnů v našem milém Absurdistánu. Obvykle to hlásí Barča, ale když mi vyfoukla šedesát devítku, kterou jsem přece úplně jasně měla psát já,...

Nejdříve Vám povím, jak si tady žijeme. Nakažených je kolem 600 denně, což je vyloženě brnkačka. Počet mrtvých v důsledku covidu v naší zemi přesáhl celkově 30000. To už taková brnkačka není. Některé země již s námi otevírají hranice, úúúfff.

Milé čtenářky, milí čtenáři, velmi se omlouvám za prodlevu z minulého týdne. To, že jsem zvládla tak dlouho pravidelně psát, překvapilo mne samotnou nejspíš ještě víc než Barču, nicméně minulý týden jsem nějak neměla sil. Nic zvláštního se nedělo, dokonce i inspirace k příspěvku by nějaká byla, ale jak říkají horolezci, nebyl morál. Plyne z toho...

Byla jsem zase v kriminále. Ne. Nic jsem nespáchala. Byla jsem na supervizi, už jsem Vám to psala. Je to to sdílení se skupinou lidí v práci. Sdílí se hlavně to, co nám dělá těžkou hlavu. Náročný situace. Náročný klienti, náročný rodiče. Potíže v týmu. Někdy je to drsný a jindy fantastická práce. Skupina chlápků, co za nimi jezdím do...

(Baru? A ve středu? Jo, jo. Moji milí, Margit dneska nemohla. Vlastně mě samotnou překvapuje, že tahle situace přišla až teď při 66.dílu. Má se dobře, je zamilovaná, ale nestíhá. Blog píšou obě její děti, ale Margit se tento týden odmlčí. Napíše zase příští středu. A tak Vám nabízím jeden svůj záložní příběh. Léto se blíží. Cestování se blíží....

Běží květen, lidé se zamilovávají.

Dneska to bude trochu maglajz. Takový přehled událostí posledního týdne. Ani žádné moudro asi nepadne. Tak se předem omlouvám...

Kde beru tu odvahu psát o smrti? A máte se bát číst dál? On někdo umřel? A dneska teda žádná sranda nebude? Vlastně nevím. Četla jsem článek Daniely Kovářové: Smrt je tam venku. Ale i život. Myslím na dědu. Ne, že by umřel, proboha!!! Mému dědovi je přes devadesát. Dnes si mimochodem objednal nový vozík. Chce model jako má...

Milý si onehdá stěžoval, že nemám na záchodě žádný čtení. Kecá, samozřejmě, mám tam pár katalogů biokosmetiky a několik čísel feministického časopisu Heroine. Uznávám, že to asi není úplně čtení lákavé pro chlapy, ale třeba by se o světě dozvěděl něco nového.

Kdyby mi někdo řekl, že v den, kdy dostanu druhou dávku vakcíny, vystoupím v televizi v hlavním vysílacím čase, považovala bych ho za fantastu. Ale je to tak, moji milí.

Moje kamarádka je prý "piča manažerka" - neznamená to, že je píča, ani to, že je manažerka, dokonce ani to, že by byla manažerka na piču. Ona se jen stará o sebe a svůj ženský pracovní kolektiv v oblasti jejich zdraví a pravidelně je všechny objednává na prohlídky ke své gynekoložce. Protože jsou v kolektivu samý ženský a její gynekoložka...

... tak, a to mám za to, že sem si z toho dělala legraci. Po třech dnech školy. Když konečně otevřeli okresy. Šup na 14 dní do karantény. Prý, že testy ve třídách nic neukazují. Pche. Hned jeden pozitivní spolužák. Dítě se raduje, teď je výlet i vycházka vyloženě zakázaný. Má na to papír. Ač samo zdrávo, ven nesmí. V...

Dvanáctého dubna končí nouzový stav. Děti prvního stupně se vrací do školy. Tedy rotačně. Každý týden polovina tříd. Druhý stupeň ZŠ a nedejbože středoškoláci musí ještě počkat. O vysokoškolácích se přestalo mluvit úplně. Naše dítě se těší. Juchá na chodbě. Vůbec mu nevadí nějaké školní testování.

Moje dcera je houževnáč. To slovo vymyslela sama - nepoužila ho teda na sebe, ale k popisu Robinsona Crusoe. Vymýšlely jsme spolu popis románové postavy do čtenářského deníku a já navrhla, aby napsala, že byl Robinson houževnatý. "No jo, byl to takovej houževnáč," povídá ona. Smály jsme se pak asi půl hodiny tomu, kdo ještě by mohl být houževnáč -...

Velikonoce. Svátky jara, další z pohansko-křesťanských pokroucenců. Míchají se tu pohanské zvyky oslavující vejce jako symbol nového začátku, zajíčka jako zvíře bohyně Oštary, síla zelených proutků přecházející do těla dívek a žen, svěžest studené vody omlazující na oplátku muže, na druhé straně ukřižovaný boží syn a jeho zmrtvýchvstání. Staří...

Duben 2021. Reálie: Ve všech firmách, i těch nejmenších je povinnost se pravidelně testovat. Moje kamarádka personalistka (... tedy v řeči jejich korporátu vedoucí HR - čti ejdž ááárr ...) mi volala a stěžovala si: Tolik let jsem studovala, pak všechny ty výcviky a školení. A víš, co teď dělám? Sedím v místnosti a kontroluju, jestli se lidi správně...

Četla jsem po dlouhé době naši povídku, kterou to všechno začalo. Smála jsem se a slzela a vzpomínala... A cítila a cítím obrovskou radost, že ten blog vzniknul, že Baru začala konečně psát a vděčnost, že mě k tomu přizvala a lehounce a něžně mě dokopává k tomu, abych nepřestávala... A vzápětí jsem nestihla a zapoměla napsat svůj středeční...

Holubi se usadili na vedlejším balkoně. Hóóósana. Stále ale navštěvují naše krmítko. Honím je. Vrčí na ně i naše kočka. Marně. Ale stojí to za to. Protože po ránu, když se vyhoupne slunce, přiletí sýkorky. Žlutá bříška a hlavičky a nedávno i jedna modrá. Vzpomínám na svou babičku, která ptáčky milovala a všemožně jim podstrojovala. V něčem je možná...

Ahoj, některým z Vás se nechce rolovat až na začátek blogu, tak pro Vás je tu BONUS. "Ta povídka" jako celek. Tímhle to všechno začalo v říjnu 2020. Takhle při zpětném čtení to nabývá nové významy. Užijte si to, potěšila již mnohé.

Ze zpráv ČT: Stoupl počet prodaných testů gravidity o 21 % a o 92% vzrostl prodej Popcornu. Popcorn před, po nebo při sexu? A zvyšuje Popcorn apetit? A zvyšuje plodnost? Tak to má náš národ dobré vyhlídky ...

Utopili jsme o víkendu Moranu. Přesně podle plánu. Respektive nad plán se nám to povedlo. Barunka jí ušila krásný papírový šaty vyšitý covidovým razítkem, já dovlekla větev, co zabrala půl obýváku (nejsem žádný troškař), můj milý s mým synkem ji na balkóně ořezali, dcery nožem vyryly do bochníku chleba oči a ústa a nacpaly je šípky (bylo to krásně...

Točí se točí kolo kolem dokola, točí se točí lidské osudy, neštěstí a trápení, točí se točí a já se snažím stát široko rozkročená, zhluboka dýchat a nehnout se ani o píď, abych se náhodou neocitla mimo oko toho hurikánu, který kolem mě víří a nechává mě na pokoji. Klienti, klientky, kamarádi, kamarádky, sourozenci, známí, známí známých... Tomu...

Tak jo. Minulý pátek byl u nás doma operační den. Já si nechala na klinice plastické chirurgie upravit bradu a kočku jsme nechali vykastrovat. Ještě, že nedošlo k záměně. Na výkon se čeká měsíce (teda na ten můj) a největší nervy jsou, abyste před tím něco nechytli nebo vás na poslední chvíli neposlali do karantény. Ale všechno bylo v...