Blog

Včera nám náš psychiatr v práci způsobil totální blázinec! Šéfovi a hospodyni vyšly pozitivní protilátky na COVID. Copak o to, šéf s náma moc času netráví, ale hospodyně je naše máma-táta a není věc, na kterou by v baráku nesáhla, není člověk, s nímž by denně nebyla v blízkém kontaktu. Takže poplach.

Takže: přituhlo vše. Jsme zavření doma a svět se smrsknul na drobná světýlka v temnotě. Jeden můj kolega, vždy spíše odtažitý, začal do svých mailů přidávat nenápadně krátké básně. Jak potěšující. Jak vážné to vlastně je. Náš národ vede. Vede statistiku, o které se nám dříve ani nesnilo. V televizi se to snaží přebít reklamami na to, že jsme národ...

Bolí mě stará zlomenina. Ta, co se mi přihodila, když jsem poprvé vážně chtěla odejít od manžela. Neodešla jsem - s nechodící sádrou se odchází fakt blbě. A bylo to dobře. Odešla jsem později a bylo to taky dobře.

Moje máma má Covid. Má Covid, zápal plic a je v nemocnici. Zatímco my se v Praze snažíme fungovat, oni na venkově se straní většiny dění a stejně to takhle dopadne. Strach mě ochromuje. Stahuje mi krk, zvedá mi žaludek a krabatí čelo. Moje máma je bojovnice. Určitě jí bude lépe v péči doktorů, něž doma.

Sexuální bohyně aneb Proč se nemaluju

Ve škole: Pan učitel hraje ve škole dětem na kytaru (to se ještě smí) a děti si u toho smí broukat (když zpěv je zakázán). Je to rebel!

Jak už psala Baru, muž s vrtačkou je sexy. A já miluju poličky. Můj bývalý manžel, který byl velmi protektivní ve vztahu ke zdem svého bytu (byt, ve kterém jsme spolu žili, byl totiž jeho), by o tom mohl vyprávět. Každá polička v bytě, kde jsme spolu více než deset let žili, byla výsledkem mého dlouhodobého snažení. Za...

Jak říká moje kolegyně pondělí, pondělí, pondělí .... Vánoce ..... pondělí, pondělí, pondělí .... konec školního roku.

Dneska: Kluk se našel. Kluk utekl z domova. Střídavá péče. Ale prý to bylo kvůli čtyřce z diktátu na vyjmenovaná slova.Ach jo.

Tak dneska: Předně mi došlo, že "ta povídka" by měla být přísně nepřístupná až do 40. Prostě klan. Holky. Nikdo pod 40 tomu neporozumí.Budou si o nás myslet, že jsme báby, co jim ujíždí vlak.Jsme. Ale zatím to není úplně vidět. Tajme to, co to jde.

Takže teď jste si jako řekli, že jako dobrý, konec dobrý, všechno dobrý, hezkej trip, ale já patřím domů... Celá ta povídka je jenom freudovská sublimace, že jsem si v tom Brně nic neužila. No tak já chci vždycky vědět, jak to bylo dál.

Pondělí ráno. Státní svátek. Doslov.

Budím se až v 9:00. Seru na cvičení, ležím v posteli. Mám pocit, že mi není víc jak 30 a rozhodně nemůžu vážit víc jak 50 kilo. Jsem krásná tak, jak jsem. V každým případě spím zítra doma, a to je dobře.

Ráno nemůžu dospat. Mám pocit, že jsou Vánoce. V Brně snad do piva přidávají nějaké drogy nebo co. Od teď už žádný alkohol. Jsem hrozně brzo vzhůru. Moje prokletí i dar.

A taky to vypadalo, že vůbec nevyjedeme. Po sdělení mé matce, že plánuju víkend s kamarádkou se ozvalo jen tesklivé: "holky, proč jdete mezi lidi?" Ale my žijeme mezi lidma, mami. My žijeme. My se teda trochu bojíme a jsme uvědomělí a zodpovědní a dospělí a informovaní .... Ale kurva, nejsme mrtví!

Přísahám, že v tomto příběhu nebyly zkonzumovány žádné drogy.Celková konzumace alkoholu byla 1 koktejl a jedno pivo na osobu.Všechno ostatní si vyrobila naše těla zcela sama.

... už brzy to přijde. A nejen nouzový stav. Od 5.10. jede povídka na pokračování. Od 6.10. se dozvíte, co bylo dál.