Je mi sladkobolně. Clementine porodila zdravou krásnou holčičku, které dali do vínku 4 R ve jméně. Jsem dojatá, že porod proběhl v pořádku pro obě holky a mám ohromnou radost z miminka v tak blízkém okolí. Zároveň na mě doléhá můj věk. To, že já už další vlastní děti mít nebudu. Je to paradox, já vím, před pár dny jsem...
Doma mi obrazily některý i dost nečekaný kytky, se kterými jsem to skoro vzdala.
Dneska je výročí Sametové revoluce a já tam nejsem. Nejsem v Praze, nerozsvěcuju svíčku na Národní ani na Václaváku, neprotestuju na Staromáku, že "Česko není na prodej" a mám z toho černý svědomí. Dala jsem přednost pár volným dnům s mým nejmilejším v Berlíně. Na svoji zemi a její svobodu ale intenzivně myslím. Neskutečně mě štve, že v Parlamentu...
Přemýšlím, co se stalo v posledních 14 dnech. Za mým oknem definitivně opadalo listí. Zkrátil se den.
Asi bych vám měla popsat zbytek cesty po Vietnamu, mně to ale dneska nejvíc táhne k tématu mateřství. Ale abych vás neošidila, kouknu se krátce na konec Vietnamské road trip - původně jsme plánovali zůstat aspoň tři dny v městečku Hoi An, kde vám z pravého hedvábí či jakékoli jiné látky či kůže do druhého dne ušijí za pár kaček...
Já nevím, jak se ten dnešní díl má jmenovat a nevím, jak ho napsat. Není to o tom, že bych neměla dost zážitků nebo že bych neměla dost času … já prostě nevím jak. Kdyby byl úplně anonymní, asi bych si tady prostě vylila srdce hala bala … ale takhle s tím vyléváním musím být opatrnější.
BB dostal nabídku práce v Hanoji, a tak za ním letím. Největším letadlem, co prý u nás létá, dvoupatrovým Boingem 777 nad vašimi hlavami… Podruhé ve svém životě odlétám sama tak daleko a zase za ním… Jsou to dva středně dlouhé lety s přestávkou Dubaji, jejíž letiště je obrovské a tak tříhodinová pauza nijak nevadí. V Hanoji se ocitám bez...
Sedí v chalupě. Připadá si trochu jako Hanule z Želar. Její úkol je topit v kamnech, aby se dům s přicházejícím podzimem prohřál. Do kamen smí přijít jen dvě polínka. Aby se nepřepálila. Nacpala by jich tam víc, aby to déle vydrželo … ale odolá tomu impulzu a drží se instrukce. Náramně těžký úkol.
Jak jsme si to zvolili, takový to budeme mít. Mnohem raději bych, aby to bývalo dopadlo jako ve studentských volbách - nejen kvůli tomu, že o budoucnost těchto lidí jde především, ale i pro to, že jejich volba je mému srdci daleko, DALEKO bližší. Na druhou stranu, letos dost hrozilo, že to dopadne o hodně hůř. Kamarádka se začala učit...
A zastihlo Šeherezádu ráno i zmlkla v řeči, k níž jí dovolení dáno. I řekl si král: Při bohu nezabiju ji, dokud neuslyším konec jejího vypravování … neboť je podivuhodné. Potom strávili tu noc až do rána objímajíce se.
Je pátek pozdní odpoledne a já se těším na podvečerní masáž a volný víkend. Voláme si s BBm, který se ve Vietnamu chystá spát. Leží v bílých hotelových peřinách, zívá a vypráví mi, jaké jídlo už ochutnal, jaké nové ovoce poznal, kolikrát se mu podařilo přejít rušnou ulici (s jednou obzvlášť rušnou ulicí už to vzdal a nechává se přes...
Tak se to rozjelo. Marmelády zavřený ve spižírně, konec romantiky … je tady školní rok. S přáteli se povzbuzujeme přeposílanými vtípky o školních přezůvkách. Moje dítě začíná jako nová žačka scioškoly, já začínám jako nový sciorodič. Stojí nás to s bývalým mužem pětistovku denně včetně víkendů. Kéž je to cesta dobrým směrem.
Usoudili jsme, že chaos má fakt rád afropop. A žlutou barvu. Jak jinak by bylo možné, že v každém BBho playlistu se objevuje stejná afropopová píseň ze sedmdesátek, když on si ji tam nezařadil a jen ji tiše trpí? A jak jinak by bylo možné, že jeho domovská berlínská stanice metra je okachlíčkovaná žlutě stejně, jako moje domovská metro stanice,...
Z těhle prázdnin si chci zavařit následující zážitky:
Celý život se popasovávám se svým ženstvím a jeho podobami. Co to obnáší "být ženská", co už ženské není a proč, co se za ženské považuje a proč, co z toho mi dává smysl, co mi přijde absurdní, a jak to celé vlastně chci mít já. Proto když mě teď, v mých téměř padesáti, začínají potkávat přechodová klimakterická témata, není...
Dneska pro Vás mám povídku. Jmenuje se Resocializační program. Otázky na konci si položte sami. Jedná se o literaturu. Veškerá podobnost s žijícími osobami je čistě náhodná.
Možná si vzpomenete na moje loňské zážitky z konce prázdnin a Šukací ostrov… pro ty, kdo nepamatují či nečetli, zde https://www.programnaochranusvedku.cz/l/274/ Letos jsem tu zas.
Muž právě odešel a na mém těle pomalu zasychají jeho kousky. Ještě včera jsem se těšila, že budu mít trochu času pro sebe a teď je pryč pár minut a mně už se hrozně stýská… Vím, že tohle stýskání během pár dnů ustoupí, budu si užívat život bez jeho přítomnosti, svůj český život, a až pár dní před odjezdem do...
Na počátku je like. Jakože shoda.
Kdybych měla popsat opravdu šťastný týden, byl by to právě tenhle. A to i s ohledem na to, že zrovna sedím v neděli večer na opuštěném dětském hřišti a jsem smutná, protože ten, s kým jsem měla dohodnuté rande, ho právě odřekl. Stěhuje kamaráda, strašně se to vleče, nestíhá … tak přemýšlím, jestli fakt nestíhá, nebo je za tím něco...
Mlčky a zamyšleně jdeme temnou krajinou. Opatrně klademe nohu před nohu, roztahujeme zornice, abychom zachytili jemné světlo měsíce schovávajícího se za mraky. Přemýtáme, co si tam nahoře, na vrcholu posvátné skály, budeme přát. Dokonce i ten nejmenší a nejukecanější pižďuch kráčí potichu a nahoře opatrně zapaluje zápalku, v duchu vyslovuje své...
Stojím před domem, z něhož jsem chtěla celé dětství prchnout … sedávala jsem v létě na střeše garáže a počítala projíždějící auta … auta, co mířila tam jinam … Znáte to? Vy, co jste se narodili na malých městech a toužili po světě tam venku? V dobách, kdy ten velký svět nebyl dostupný on-line. Syndrom autobusové zastávky na vsi. Mladí...
Doběhla jsem školní rok. A teď našlapuji velmi zlehka. Jen co noha nohu mine, pomalá chůze. Dala jsem výpověď ve škole a vrátila klíče. I naše vedení, ředitelka a její zástupce, plánovaně skončili. Po spoustě let skvělé práce.
Tak jo, druhý doma. Milý BB koupil na balkon druhý křeslo a stolek, společně jsme dokoupili pár kytek, nechal mě dokonce instalovat světýlka a do koupelny přidat předložku před vanu. Mám svůj kus skříně a svoje klíče, koupila jsem si celotýdenní jízdenku na MHD, funguje mi připojení do všech pracovních systémů. Jako doma. Už vím, že do práce je to...
Nějak se stalo, že teď poslouchám v autě rap místo klasiky. Původně jsem rapové radio naladila omylem, ale chytlo mě to. Víc to odpovídá mé momentální náladě. A četla jsem skvělou knihu. Co je odtud vidět od Mariany Leky. Jestli se chcete procházet polem laskavosti, vyražte. Je snad ještě lepší než Hlaučovy Letnice. Podobná, ale ženštější. Víc...
Plíživě, abychom si nevšimli, plíží se k nám léto. Letošní léto střídá deštivé a studené dny s těmi teplými. Loni už jsem drandila v plavkách na paddleboardu, letos jsem ho ještě nevytáhla (a zrovna dneska moknu v zimním kabátě na stadionu v Kladně). Může za to jednak počasí, ale i moje bolavé rameno a nedostatek času. Vím, že si na...
Stihnu večírek a poslední dopolední blok supervizní konference společně s Margit. Na hotel Luna mám romantické vzpomínky. Teď se sem doplazím z posledních sil na jeden večer a dopoledne. Ale v mé situaci je to sakra výhra. Závěrečné přednášky vyzní tísnivě. Světové dějiny se vydávají na cestu, kterou jsme si nevybrali. Společnost je závislá, na...
Dneska je ručníkový den. Takže: "Nepropadejte panice!" A kdo nevíte, o co go, přečtěte si Stopařova průvodce po galaxii. Zhluboka se nadechněte a pomalu a dlouze vydechněte, žijete na převážně neškodné planetě.
Realita dní se sestává z práce a návštěv nemocnice. Nahoru dolu, odběry, vyšetření, některá velmi invazivní, cizí slova, moje dítě tam objelo půl baráku. Bylo na kardiologii, na očním, na ušním, na plicním, na sonu všeho. Bude tak zkontrolovaný … pojmy přituhují po pediatrovi psychiatr, po psychiatrovi neurolog a když se vysloví název dalšího...
"Všem matkám dnes přejeme vše nejlepší, protože za všechno mohou, a my jim za to s vděkem a ambivalencí děkujeme." viselo včera, na Svátek matek na facebookové zdi psychoanalytické společnosti. S vděkem a ambivalencí.... na lásku zapomněli... ale jinak dost sedí... Láska, vděk, kousek lítosti, kousek vzteku... ambivalence... Zajímalo by mně, co ke...